Podívala se znovu na obrázek z ikonografu. Prosím ne, pomyslela si. Jen aW to není jeden z nich. Hlavní brána společnosti heraldiků – obě křídla – se rozletěla dokořán. Dva heraldikové vzrušeně pobíhali kolem desátníka Nóblhócha, který vyvrávoral ven. „Zjistilo vaše lordstvo všechno, co potřebovalo?“ „Nngh,“ odpověděl Noby. „Kdybychom vám snad mohli být ještě nějak nápomocni…“ „Hmpf.“ „Vůbec nic pro vás nemůžeme –?“ „Gbll.“ „Omlouváme se vám za ty boty, ale saň byla nemocná. Jak to uschne, snadno se to oddrolí.“ Noby se vrávoravým krokem vydal po hlavní ulici. „Má dokonce i takový vznešený krok, co říkáš?“ „Rozhodně… možná ještě vznešenější.“ „Je to nechutné, že tak urozený muž je pouhým desátníkem.“ Troll Láva ustupoval, až zády narazil na svůj hrnčířský kruh. „Já to neudělal,“ prohlásil. „Neudělal co?“ zajímala se Angua. Láva zaváhal. Láva byl obrovský a… tak nějak… kamenný. Pohyboval se ulicemi města jako malý ledovec, a jak tomu bývá u ledovců, bylo na něm víc než jen to, co člověk viděl na první pohled. Byl známý jako dodavatel věcí. Víceméně jakýchkoliv věcí. Byl také jako zeO, což je hodně podobné ohradě, ale oproti ohradě je mnohem tvrdší a mnohem hůř se proráží. Láva nikdy nekladl zbytečné otázky, protože ho nikdy žádné nenapadly. „Nic,“ odpověděl nakonec. Láva už dávno zjistil, že všeobecný zápor je mnohem jistější než postupné zapírání jednotlivých možností. „To ráda slyším,“ řekla Angua. „A teO… odkud bereš materiál?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207085