Oheň v krvi. Bolest v kyčlích a bedrech, jak ho jednou rukou pořád dokola přizdvihovala. Dokud nedostal křeč. Pustila ho a on tvrdě dopadl na zem. Neslyšel ji odcházet. Neslyšel nic. Nic než dvě srdce v sobě. Jejich tlukot se neustále přibližoval. Po nějaké době si k Udinaasovi kdosi přidřepl. „Dlužníku.“ Někdo zaplatí. Téměř se zasmál. Ruka na rameni. „Udinaasi. Kde to jsme?“ „Nevím.“ Otočil hlavu a podíval se do vylekaných očí Péřové čarodějky. „Co říkají destičky?“ „Nemám je.“ „SoustřeX se na ně. Vylož je v duchu.“ „Co o těchhle věcech víš, Udinaasi?“ Pomalu se posadil. Bolest byla pryč. Pod vrstvou popela neměl modřiny, dokonce ani jediný škrábanec. Stáhl si halenu, aby si zakryl klín. „Nic.“ „Nepotřebuješ věštit, abys zjistil, co se právě stalo,“ podotkla Péřová čarodějka. Usmíval se hořce. „Já ano. Úsvit. Nejobávanější z edurských dcer. Menandor. Byla tady.“ „Tisteedurští bohové nenavštěvují Ledeřany –“ „Mě ano.“ Odvrátil zrak. „Ona, ehm, mě využila.“ Péřová čarodějka vstala. „Posedla tě wyvalí krev. Jsi postižen vidinami, dlužníku. Šílenstvím. Sny, že jsi víc než muž, jakého vidí všichni ostatní.“ „Podívej se na těla kolem nás, Péřová čarodějko. Rozsekala je na kusy.“ „Jsou mrtví už dávno.“ „Ano, ale pořád chodí. Vidíš tu stopu – jeden z nich mě vlekl a tohle je moje stopa. A támhle to udělala kopyta jejího koně.“ Ona se ale nedívala, místo toho upírala zrak na Udinaase. „Tento svět sis vytvořil sám,“ řekla. „Jsi posedlý falešnými vidinami.“ „Vylož destičky.“ „Ne. Tohle místo je mrtvé.“ „Krev wyvala je živá, Péřová čarodějko. Krev wyvala nás poutá k Tiste Edur.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207084