98
Známé obrazy
o dva roky později) [viz Část IV., Krádeže], a poté dvakrát po válce, kdy byla poslána do zahraničí – jednou na výstavu ve Spojených státech, která přitáhla dva miliony návštěvníků, a jednou do Tokia, kde vzbudila podobně vřelý zájem. Málokdo by se přel, že na druhé místo nepatří Výkřik od Edvarda Muncha. Od vzniku díla uběhlo přes sto let a od té doby se lidé obrátili do sebe a nemilosrdně se zaměřili na vlastní já. Žijeme v éře psychoterapeutů, komplexů a depresí, syndromů, úzkostí a záchvatů paniky a Výkřik znázorňuje výjev, který zajistil práci tisícům psychoterapeutů. Je to vrcholné ztělesnění strachu, úzkosti a odcizení, které časem začalo symbolizovat negativní emoční reakci téměř na cokoli. Také Výkřik překročil svou původní funkci a stal se zkratkovitým, univerzálně srozumitelným vyjádřením myšlenky nebo emoce: stejně jako Mona Lisa dosáhl dalšího rozměru slávy – je to obraz, který pozná každý, i ten, pro koho Výkřik neznamená nic víc než slavné dílo. To proto se dostal na hrnky, utěrky a trička, které se prodávají po celém světě. Výkřik představuje vizuální odkaz společný velké části lidstva. S Monou Lisou má Výkřik společné i to, že ho také ukradli – dokonce dvakrát za posledních dvacet let. Dílo se naštěstí pokaždé našlo neporušené a vždy se vrátilo do norského muzea, odkud zmizelo. Když se pohřešuje originál jednoho z nejznámějších obrazů, vyvolá to velký rozruch a lidé propadají zvláštní nejistotě. Známkou celosvětového znepokojení veřejnosti je skutečnost, že známý výrobce cukrovinek vypsal za vrácení obrazu finanční odměnu. Byl to samozřejmě geniální marketingový tah. Firma M&M’s nabídla za informaci vedoucí k nalezení obrazu dva miliony
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS207066