a vysouvat, asi ještě dlouho, kaţdé pondělí, pátek a mnohdy i v sobotu, ale Anitka v červenci připravila překvapení. Záleţitost se přeskupila naráz, ztratil jsem krok... „Příští čtvrtek si uděláme výlet!“ „Výlet?! Ve čtvrtek?“ „Ano, můj máčku, ve čtvrtek pojedeme na výlet!“ „A ve čtvrtek? Kam?“ „No ve čtvrtek, daleko, daleko...“ „Dobře, dobře...“ Říkal jsem dobře, výlet, dobře, ale i v tom srabu jsem byl zaskočený, nejistě jsem uvaţoval, kam bude ten výlet, s kým bude ten výlet, ba i ten druhý si popílil s otázkou, jak to zařídím s rentgenem, který na mě ve čtvrtek čekal kdesi v jedné nemocnici... Nebylo mi jasné, jak to všechno zaonačím, jak to všechno zaonačíme? Vemlouvavý hlas mne však nenechal v ţádných pochybách. Ve čtvrtek přijdu jako jindy na nádraţí, ale nepolezu do ţádného vagónu, Anita na mne počká v nádraţní hale, spolu půjdeme do správného vlaku, pojedeme pryč a proţijeme fajn příhody… Jen si s sebou mám vzít nějaké pantofle na přezutí a kartáček na zuby, pyţamo si brát nemusím, pyţamo ne, pyţamo dostanu... Ze samých rozpaků jsem se na výlet těšil. Nedočkavě jsem si uţ dva dny předem připravil aktovku s kartáčkem na zuby a pantoflemi, přidal jsem holicí strojek a nevzal pyţamo. Rentgen, který se měl opravovat ve čtvrtek, jsem po malých hádkách stačil dát do pořádku ve středu. V den výletu jsem si brzy ráno vykartáčoval svůj nejlepší oblek a kolega odnaproti mi půjčil krásně protkávanou kravatu. Hotový první milovník, jak jsem tam stál v hale pod tabulí příjezdů a odjezdů, v jedné ruce aktovku, v druhé kytici malých růţí, stejně záumných a pevných jako Anitka.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206977