Dobrý v posteli (Ukázka, strana 99)

Jennifer Weiner „Měly asi miliardu kalorií, ale říkala jsem si, že to nevadí, když jsou nízkotučné a plné vlákniny...“ „To je běžná chyba,“ řekla sestřička Sarah zvesela. „Důle­ žitá je vláknina i tuky. Ale záleží na celkovém množství ka­ lorií. Je to jednoduché, vážně.“ Obrátila se k tabuli a napsala na ni rovnici podobající se těm, se kterými jsem zápolila na střední škole. „Přijaté kalorie versus vydané kalorie. Pokud přijmete víc kalorií, než kolik jich spálíte, tak ztloustnete.“ „Fakt?“ vykulila jsem oči.

Sarah si mě podezíravě změřila. „Myslíte to vážně? Fakt je to tak jednoduché?“ „No...,“ spustila. Nejspíš byla zvyklá na tlusťošky, co po­ korně sedí za stolem jako přežrané ovce, s úsměvem přiky­ vují, jsou vděčné za moudra, která jim předhazuje, a hltají ji obdivným pohledem jen proto, že měla štěstí a narodila se hubená. To pomyšlení mě rozzuřilo. „Takže když budu jíst míň kalorií, než spálím...“ Plácla jsem se do čela. „Božínku! Konečně je mi to jasné! Koneč­ ně to chápu! Jsem vyléčená!“ Vyskočila jsem ze židle a ví­ tězoslavně zamávala rukama ve vzduchu. Lily se zahihňala. „Uzdravená! Zachráněná! Díky Ježíšovi a Centru pro redukci hmotnosti, že mi strhli klapky z očí!“ „No dobře,“ řekla Sarah, „chápu, kam tím míříte.“ „Sakra.“ Posadila jsem se. „Chtěla jsem se zeptat, jestli si můžu dát odchod.“ Sarah si povzdechla. „Podívejte, hraje přitom roli spousta dalších faktorů – a některým vědci ani nerozumějí. Víme, že záleží na metabolismu a že u některých lidí si tělo prostě chce ponechat váhu navíc, kdežto u jiných ne. Víme, že to není snadné. Nebudu vám lhát, že je.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206868

Dobrý v posteli Dívala se na nás a dech se jí zrychloval. Oplácely jsme jí pohled. „Omlouvám se,“ řekla jsem nakonec do ticha. „To ode mě byla drzost. Jenom prostě... Nechci mluvit za ostatní, ale já už jsem tohle všechno slyšela.“ „Tak, tak,“ přidala se Anita. „Já taky,“ řekla Bonnie. „Tlustí lidé nejsou hloupí,“ pokračovala jsem. „Ale kaž­ dý program redukce váhy, kterého jsem se zúčastnila, s námi zachází, jako bychom byli – jako by stačilo vysvětlit nám, že vařené kuře je zdravější než smažené, že mražený jogurt je zdravější než zmrzlina a že si místo pizzy máme dopřát hor­ kou koupel a rázem budeme všichni štíhlí jako Courteney Coxová.“ „Přesně tak,“ přitakala Lily.

Sarah se tvářila rozčarovaně. „Rozhodně jsem nechtěla naznačit, že kterákoli z vás je hloupá,“ ohradila se. „Dieta je jenom jedna část procesu. Další je cvičení, i když zřejmě ne­ hraje tak velkou roli, jak jsme si dřív mysleli.“ Zamračila jsem se. To je teda pech. Každou chvíli jsem jezdila na kole, chodila pěšky a potila se se Samanthou v po­ silovně. Cvičení bylo jediná součást zdravého životního sty­ lu, kterou jsem měla v malíčku. „Takže dneska si budeme povídat o velikosti porcí,“ po­ kračovala Sarah. „Víte, že spousta restaurací servíruje porce, které bohatě překračují dávku živin doporučenou pro větši­ nu žen na celý den?“ V duchu jsem zaúpěla. Sarah rozložila na stůl misky, od­ měrky a umělohmotnou kotletu. „Doporučená denní dávka proteinů,“ spustila pomalým zvučným hlasem, jakým mluví 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206868

Jennifer Weiner učitelky v mateřské školce, „je třináct dekagramů. Uměl by mi někdo říct, jaké to je asi množství?“ „Co se vejde do dlaně,“ utrousila Anita. „Tak to říká Jenny Craigová,“ dodala, když viděla Sařin překvapený výraz.

Sarah se zhluboka nadechla. „Výborně!“ pochválila ji a ze všech sil se snažila znít vesele a optimisticky. „A co množství tuku?“ „Co se vejde na špičku prstu,“ zamumlala jsem. Jen vyku­ lila oči. „Myslím, že tyhle věci už známe. Je to tak?“ Rozhlédla jsem se kolem stolu. Všechny ostatní ženy při­ kyvovaly. „Jediné, kvůli čemu jsme sem přišly, jediné, co nás na programu láká, jsou léky. Dostaneme je dneska, anebo tu budeme muset sedět a nedávat najevo, že nám vykládáte věci, které jsme slyšely už stokrát?“ Sařin výraz se změnil; frustraci (a náznak přezíravosti) vystřídal vztek (a víc než jen náznak strachu). „Musíme se držet daného postupu,“ prohlásila. „Vysvětlili jsme vám to. Čtyři týdny lekcí zaměřených na úpravu návyků...“ Lily začala bušit pěstí do stolu. „Léky... léky... léky...,“ skandovala. „Nemůžeme jen tak rozdávat léky na předpis...“ „Léky... léky... léky...,“ přidaly se ke skandování blonďatá Bonnie a Esther. Sarah otevřela pusu, ale hned ji zase sklap­ la. „Dojdu pro doktora,“ oznámila a vystřelila ze dveří. My ostatní jsme se chvíli jen dívaly jedna na druhou. Pak jsme se rozchechtaly. „Je celá vystrašená!“ chechtala se Lily. „Nejspíš se bála, že ji rozmačkáme,“ ucedila jsem. „Že si na ni sednem!“ zajíkala se Bonnie. „Nenávidím hubeňoury,“ zavrčela jsem.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206868