„Opět tě rád vidím, Gillian,“ ukázal prstem na Moru, „odveďte ji nahoru do komnat hradní paní, jak se sluší, a dejte jí připravit koupel a jídlo.“ Mora na něj jen nechápavě civěla a nechala se zvednout dvěma hromotluky a vyvést ze žaláře. Ještě jednou se zmateně otočila po Gillian a pak jí zmizela z očí. „A co jsi zač ty?“ Bearach na ni pohlédl jen zběžně. Gillian nevěděla, jakou mu má dát odpověď. Naštěstí to vyřešil za ni. „Mary,“ obrátil se ke služebné nejistě postávající u zdi kobky, „vezmi tu ženskou do kuchyně, něco jí dej, ale nepouštěj ji z dohledu. Promluvím si s ní později. Mám teď důležitější věci na práci.“ Pak odešel. Mary přišla blíž k Gillian. Ta pomalu zvedla pohled ke služce. „Lily,“ Mary to slovo tiše vydechla, v ten okamžik si obě padly do náručí. „Mary, já myslela, žes…“ „Zapomněla? Dobrý bože, to nikdy!“ Mary se pokřižovala. „Tak proč…“ „Ó, už dobře znám našeho pána. Myslí, jak je chytrý!“ Mary si setřela slzy a vedla Gillian chodbou do kuchyně. „Pojď paní, vše ti vypovím. Ale napřed se musíme pořádně najíst!“ „Lily, prosím, Lily.“ „Jistě, Lily. Pojď, je to jako včera, co jsem ti dala sbohem.“
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206855