„Opět tě rád vidím, Gillian,“ ukázal prstem na Moru, „odveďte ji nahoru do komnat hradní paní, jak se sluší, a dejte jí připravit koupel a jídlo.“ Mora na něj jen nechápavě civěla a nechala se zvednout dvěma hromotluky a vyvést ze žaláře. Ještě jednou se zmateně otočila po Gillian a pak jí zmizela z očí. „A co jsi zač ty?“ Bearach na ni pohlédl jen zběžně. Gillian nevěděla, jakou mu má dát odpověď. Naštěstí to vyřešil za ni. „Mary,“ obrátil se ke služebné nejistě postávající u zdi kobky, „vezmi tu ženskou do kuchyně, něco jí dej, ale nepouštěj ji z dohledu. Promluvím si s ní později. Mám teď důležitější věci na práci.“ Pak odešel. Mary přišla blíž k Gillian. Ta pomalu zvedla pohled ke služce. „Lily,“ Mary to slovo tiše vydechla, v ten okamžik si obě padly do náručí. „Mary, já myslela, žes…“ „Zapomněla? Dobrý bože, to nikdy!“ Mary se pokřižovala. „Tak proč…“ „Ó, už dobře znám našeho pána. Myslí, jak je chytrý!“ Mary si setřela slzy a vedla Gillian chodbou do kuchyně. „Pojď paní, vše ti vypovím. Ale napřed se musíme pořádně najíst!“ „Lily, prosím, Lily.“ „Jistě, Lily. Pojď, je to jako včera, co jsem ti dala sbohem.“
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206855
Kieran zastavil koně na dohled hradu, kde měla být Lily s Morou. Ve vesnici mu Aneira řekla, co vše se seběhlo. Pátral-li Bearach po čarodějce, co zmátla jeho ozbrojence, jistě ne z touhy vyjevit jí své díky. Bylo mu jasné, že Mora se o záchranu osady nijak nezasloužila. Jestli zasáhla živá osoba do dění v osadě, byla to Lily. Možná požádala bohy o pomoc a ti jen vyslyšeli její prosby. Sám cítil v její přítomnosti něco laskavého a mocného. Zřejmě to byl ten důvod, proč k ní byl tak mocně přitahován. Jistě to tak cítili i bohové. Měl strach, co vše se zatím mohlo Lily stát. Sáhl si zamyšleně na tvář. Pořád ještě cítil špičky jejích prstů, s jakou něhou se ho dotýkaly… Nedovolí, aby někdo zkřivil jediný vlásek v jejím zakmotaném copu. V bitvě po boku svého otce i Artuše a při hrách pořádaných na oslavu vítězství se snažil vyhnat pohled jejích zelených očí ze své mysli. Mohl získat nesmrtelnost. Živí i mrtví by oslavovali Artušova rytíře. Čest na bitevním poli, to byla nejvyšší pocta, jakou si mohl jako válečník vydobýt. Jenže zůstat znamenalo nechat zemřít tuto ženu, jejíž mrtvá matka ho prosila o pomoc. Ženu, která o něj pečovala a nemá jiného, kdo by ji chránil. Co by to bylo za čest? Sám sebe by si ošklivil. Nikdo sice nebude vyprávět jeho příběh, ale jeho srdce nespočine v klidu, pokud se nepokusí její osud vyrvat ze spárů Bearachových. Tím si byl jist. Pohlédl na vzdálenou, šedou, zamlženou siluetu hradu a pobídl koně do klusu. - 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206855
Gillian posilněná dobrým jídlem, pitím i vydatným spánkem přemýšlela, co bude dál. „Promiň, že jsem za tebou již nemohla chodit do mokřin, pán si začal všímat mizících věcí a byl jako umanutý touhou dostat tě zpátky. Měla jsem obavy z prozrazení a pak jsi byla již pryč. Každý den jsem se za tebe modlila.“ Mary ztěžka sedla na lůžko, o něž se podělila s Gillian ve své komůrce. „Chápu to, Mary, jsem ráda, že se ti daří dobře. Už je to pryč. Jen není mi teď úplně jasné, proč jsem tady a se mnou i Mora?“ Gillian zkontrolovala své ustrojení a trochu si opláchla obličej. Začala si zaplétat vlasy a pohledem vybídla Mary k pokračování. „Nevím vše, ale jisté je, že se pán dozvěděl o léčitelce v osadě jen den cesty na koni. To věděl už dlouho, proto tam poslal ozbrojence, chtěl vědět, jak si povedou,“ Mary smutně pokývala hlavou. „Jen to zkoušel. Už nevěřil, že jsi živá, ale zvěsti o kouzlech, co rusovlasá léčitelka provádí, byly časté.“ „Tak se rozhodl zkusit, co je na tom pravdy. Ozbrojenci nepochodili, a protože má Mora rudé vlasy, myslí si teď, že má ve svých rukách mne,“ dopověděla Gillian už sama. „Co má s Morou – tedy mnou, v plánu?“ otočila se ke služebné, „Mora přece netuší, kdo jsem, ani nic o Rudém kameni. To je jediné, co mě napadá, že by krom mé smrti mohl chtít.“ Gillian si dopletla těžký cop a zahalila se šálou. „Přece ten nápad se sňatkem už musel zavrhnout, nebo ne?“ Mary jí ještě poopravila sponu na rameni. „Myslím, že ať si bude pán o totožnosti Mory myslet cokoli, nechá ji žít, jen dokud bude mít pocit, že je mu něčím prospěšná.“ Mary významně pohlédla na Gillian. „A já jako nehezká, neurozená žena bez schopností…“ - 100 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206855