dochází k většímu odparu vody z naší planety, více prší, odtávají ledovce v Kordillerách a hladina v jezeře stoupá. Dnes již víme, že v době výskytu slunečních skvrn se aktivita Slunce a intenzita slunečního záření zvyšují. Slunce vyzařuje do prostoru více energie. Je proto třeba hledat jiná vysvětlení závislostí mezi jejich výskytem a výškou hladiny v jezeře. Přesto je možno z uvedených pozorování vyvodit několik zajímavých závěrů: 1 – Ze znalosti periodicity výskytu slunečních skvrn lze do jisté míry předpovídat chování klimatu na naší planetě, a tedy i v oblasti jezera Titicaca a je tomu možno přizpůsobit plánované zemědělství. 2 – Příroda je tak mocná, že hledat nějaké řešení proti uvedenému cyklu výskytu slunečních skvrn a jeho vlivu na klima oblasti by bylo mrháním prostředků. 3 – Je třeba hledat jiná řešení, ať již vodohospodářská, nebo technická, k racionálnímu a zdůvodnitelnému využití vodních zdrojů a k zabránění úniků vody z jezera. 4 – Výskyt slunečních skvrn byl předmětem zájmu i v daleké minulosti. Rutinní záznamy existují již od roku 1610. Z těchto záznamů by bylo možno metodou analogie usuzovat i na klimatické změny v blízké budoucnosti a do jisté míry předvídat i pravděpodobnou výšku hladiny v jezeře Titicaca.
Jediná řeka vytéká z jezera Titicaca, řeka Desaguadero.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206808