dochází k většímu odparu vody z naší planety, více prší, odtávají ledovce v Kordillerách a hladina v jezeře stoupá. Dnes již víme, že v době výskytu slunečních skvrn se aktivita Slunce a intenzita slunečního záření zvyšují. Slunce vyzařuje do prostoru více energie. Je proto třeba hledat jiná vysvětlení závislostí mezi jejich výskytem a výškou hladiny v jezeře. Přesto je možno z uvedených pozorování vyvodit několik zajímavých závěrů: 1 – Ze znalosti periodicity výskytu slunečních skvrn lze do jisté míry předpovídat chování klimatu na naší planetě, a tedy i v oblasti jezera Titicaca a je tomu možno přizpůsobit plánované zemědělství. 2 – Příroda je tak mocná, že hledat nějaké řešení proti uvedenému cyklu výskytu slunečních skvrn a jeho vlivu na klima oblasti by bylo mrháním prostředků. 3 – Je třeba hledat jiná řešení, ať již vodohospodářská, nebo technická, k racionálnímu a zdůvodnitelnému využití vodních zdrojů a k zabránění úniků vody z jezera. 4 – Výskyt slunečních skvrn byl předmětem zájmu i v daleké minulosti. Rutinní záznamy existují již od roku 1610. Z těchto záznamů by bylo možno metodou analogie usuzovat i na klimatické změny v blízké budoucnosti a do jisté míry předvídat i pravděpodobnou výšku hladiny v jezeře Titicaca.
Jediná řeka vytéká z jezera Titicaca, řeka Desaguadero.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206808
13 – Byli v oblasti jezera Titicaca Dinosauři? Na tuto otázku zatím neumíme odpovědět, ale jedno je jisté. Jak dokazují výzkumy posledních desetiletí,, celá kotlina altiplana od jezera Titicaca na severu v Peru, až po jezero Poopó na jihu Bolivie, byla ještě v nedávné geologické minulosti obrovským sladkovodním jezerem. A nejen to. Tato oblast měla příznivé klimatické podmínky umožňující život dinosaurům a jiným sladkovodním živočichům. Psal se rok 1948, když zemětřesení střední síly postihlo město Sucre v Bolivii. Nebyly ztráty na lidských životech, ani nedošlo k obrovským škodám, které by postihly infrastrukturu a znemožnily běžný chod města. Sucre se však vyznačovalo jedním z nejkrásnějších historických center v koloniálním stylu. A právě zde byly škody napáchané zemětřesením nedozírné. Popraskané a potrhané zdi chrámů, kostelů a rezidenčních budov se staly hrozbou pro další existenci nádherné a dobře zachovalé koloniální architektury. Bolivie se v té době vyznačovala velmi nestabilními vládami. Jedno však měly vždy společné. Uvědomovaly si, že je třeba zachovat pro budoucí generace historicky cenné kulturní památky. Vedoucí představitelé země správně předpokládali, že turismus v blízké budoucnosti bude naplňovat státní pokladnu. Proto vyčlenili ze státního rozpočtu finanční zdroje a financovali založení společnosti „Fábrica Nacional de Cemento, Sociedad Anónima“ (Národní cementárna, akciová společnost), zkratkou „FANCESA“. Cement byl pro rekonstrukci koloniálního celku nepostradatelný a navíc založení cementárny mělo dát, a dalo, významný impuls k ekonomickému rozvoji celé oblasti. Materiál na produkci cementu
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206808
byl velmi blízko středu města. Ve vzdálenosti pouhých sedmi kilometrů se vyskytoval pahorek s názvem „Cal Orck´o“ s velmi kvalitním vápencem. Cementárna byla vybudována a do dnešního dne byly vytěženy miliony tun velmi kvalitního vápence. Jednou se však stalo, že dělníci narazili na vrstvu, která se vyznačovala vysokým obsahem hořčíku, minerálu, který zpožďuje tvrdnutí cementu. Nebylo v zájmu cementárny pokračovat v těžbě této vrstvy a orientovali práce do jiných míst. Teprve později se ukázalo, že díky těmto okolnostem, nepříznivým pro těžbu, byla zachráněna lokalita s největším množstvím stop po dinosaurech na světě. Neštěstí pro těžební společnost se proměnilo v turistickou atrakci a ve fenomén nesmírné ceny nejen pro Bolivii, ale pro celé lidstvo. Jak to již bývá, nejdříve podivné stopy ve vrstvách vápence nevzbudily žádnou pozornost. Dělníci si jich všimli již v sedmdesátých letech ve vrstvě ukloněné 720.
Stopy dinosaurů z ložiska „Cal Ork´o“ v Sucre v Bolivii.
Neměli však žádné znalosti geologie či paleontologie, i když pracovali v těžební společnosti a určité geologické znalosti by se především u mistrů předpokládaly. První informaci o stopách dinosaurů podal geolog Hugo Heyman teprve v roce 1985. Tato informace však byla utajena a nebyla sdělena veřejnosti. To se stává často i
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206808