„Tady. Vemte si je někdo. Honem,“ pobídla jsem je. Vtom Mimi zapištěla a já jsem vyprskla smíchy. „Clarku, dáš si taky?“ nabídla jsem mu, když jsem za sebou zaslechla jeho smích. Blondýnce, která s ním seděla u stolu, totiž přistál promočený neopren přímo v obličeji. Ó ano. „Ne, měl bych už jít. Nejsem si jistý, kam tohle povede,“ pronesl stále se smíchem. „Vyprovodím tě.“ Jak jsme se proplétali mezi dvěma rozjařenými páry na verandě, všichni se s Clarkem rozloučili. Cestou k jeho autu jsem ho přistihla, jak nakukuje do garáže. „Co víš o tom autě?“ zeptala jsem se. „O chevroletu? No jo, ten je ve městě úplná legenda. Vídal jsem ho už jako malý kluk. Na takové auto se nezapomíná.“ „Celou garáž jsem ještě neprozkoumala – nevěřil bys, kolik je tam harampádí. Auto ale vypadá fakt dobře.“ „Maude s ním pravděpodobně jezdila k Bradymu, což je nejlepší automechanik ve městě. Vsadil bych se, že o něm mají ještě všechny záznamy.“ Došli jsme k autu a Clark si dovnitř odložil kufřík. Potom se opřel o dveře. „Mohl bych Bradymu zavolat a zeptat se na ně, jestli chceš.“ Shlížel na mě s nesmělým úsměvem, který jsem mu okamžitě oplatila. „Jsi moc milej, Clarku, ale nechci, aby sis kvůli mně dělal potíže.“ „To nejsou žádné potíže. Vážně. Mně to nevadí.“ „Neděláš to náhodou jen proto, aby sis v tom autě pak mohl zajezdit?“ poškádlila jsem ho. Jak jsem si mohla myslet, že jsou jeho vlasy obyčejně hnědé? Na slunci byly spíš tmavě kaštanové, s odstíny medu a rzi. Ve slaném vzduchu se mu mírně vlnily kolem obličeje. „Že si chceš sednout za volant?“ „Teď, když o tom mluvíš...“ Náhle ho přerušilo hlasité burácení motoru Hankova obrovského terénního pick-upu, který se vyřítil po štěrkové cestě zpoza domu. Hank vystoupil z auta s ladností, kterou získáte jedině tehdy, když jste na své tělo náležitě pyšní. Blonďaté vlasy měl sčesané dozadu a do čela mu spadalo jen pár uvolněných pramínků. Na místě si svlékl košili, pak vzal z korby několik jablek, a jak vykročil ke stodole, na malý okamžik se se mnou střetl očima. Když si ovšem všiml, že mluvím s Clarkem... Otočil se a zamířil přímo k nám. Clark se narovnal, přičemž se také nenápadně postavil blíž ke mně. Hankovy oči mě propalovaly jako dva lasery. Sjely mě od hlavy až k patě a zase zpátky takovým způsobem, že jsem musela polknout. Kdybych to totiž neudělala, doslova by mi ukápla slina.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206673