Nezkrotní
mu. Vzpomínky, které ho naplňovaly, byly rázem přerušeny, neboť za ohybem cesty se setkal s Kate, která rychle cválala přes pahorky. Zastavil koně a zvedl ruku. Kate rovněž přitáhla otěže. Hleděli na sebe. Kdyby si Kate vzpomněla na jeho nedodržený slib a připomněla mu jej, byl by schopný odpovědět, ale v jejích očích se zračil jen žal. Podal jí beze slova ruku. Kate chvíli váhala a němě se ho tázala očima, potom se však s matným úsměvem dotkla jeho prstů. „Chci vám všechno vysvětlit,“ řekl Lee Haines chraptivým hlasem. „Co?“ „Pamatujete si, jak jsem vám slíbil, že se Hvízdavému Danovi nic nestane?“ „Nikdo prý tomu nemohl zabránit.“ „Nemáte mi to za zlé?“ Kolem nich zavzdychal vítr. Kate mávla rukou směrem k okolním pahorkům a její smích splynul se šuměním větru – tak byl slabý. Lee ji pozoroval se zvláštním zármutkem. Zdálo se mu, že Kate je mezi ženami tím, čím je jitro v porovnání s nastávajícím dnem: svěží, chladná a vznešená. Jen složitě hledal slova, jimiž by zapudil zármutek z jejích očí, rozzářil je nadějí a vyloučil tak sebe sama z jejích myšlenek. Po chvíli váhavě řekl: „Přinesl jsem vám zprávu.“ Výraz její tváře zůstal nezměněný. „Zprávu o Hvízdavém Danovi.“ Rázem se její pohled změnil. A jak! Lee Haines nesnesl ten dívčin ustrašený a tázavý pohled. Odvrátil zrak a spatřil rudý okraj slunce, které vycházelo za horami. Kate náh98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206659