„Takže jste toho muže spatřila, když jste přecházela přes most?“ „Vůbec bych ho nezahlídla, kdyby Micky nezastavil a nezaštěkal na něj. Byla šílená mlha a nebylo vidět dál než ke statku Grindellových, kde silnice zahýbá k řece. Tam parkovala ta dodávka. Byla černá, možná tmavě modrá, a měla otevřené dveře. Křikla jsem na Mickyho, ať sebou hodí, a pak jsem uviděla toho chlapa. Byl v předklonu, zády ke mně, a táhl něco, co vypadalo jako pytel uhlí.“ „Zavolala jste na něj?“ „Proč bych to dělala? Copak jsem tušila, že vláčí mrtvého kněze?“ Znechuceně se otřásla a pokřižovala se. „Kdyby na hlavě neměl tu čapku, ani bych se nezastavila a nejspíš bych na všechno brzy zapomněla. Jenže když jsem si všimla, jak je vymóděný, prostě jsem se zarazila a musela jsem si ho pořádně prohlídnout.“ „Myslíte tu špičatou čapku, o které jste vyprávěla detekti vu O’Donovanovi?“ Paní Rooneyová odvětila: „Správně. Při pohledu na ni jsem si vzpomněla na oslovské čepice, které nás nutili nosit ve škole, kdykoli jsme udělali chybu při počítání.“ „Detektiv O’Donovan tvrdí, že jste tomu muži prý na chvíli viděla do tváře.“ Paní Rooneyová stiskla rty a přikývla. „Jak už jsem řekla tady tomu vašemu: byl to velký chlap, tlustý, ale takovým tím roztomilým způsobem, jestli mi rozumíte. U Svatého Patrika ve Fermoy mají obraz zástupu andělů a cherubínů, a právě to mi připomněl. Cherubína.“ Katie vylovila snímek, na němž byl Brendan Doody při křtu, a podala jí ho. „Poznáváte tohoto muže, toho zakroužkova ného?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206624