hřbetech, otec nikdy nebyl dobrý hospodář, jak by také mohl, když zamlada prodával pantofle a ponožky na trzích, jehly, nitě a přezky k podvazkům, chlubil se, že došel za svými kšefty až do Milána, ani matka nevěděla, jestli je to pravda, nebo jen legrace, příhody svých kumpánů z cest rád vydával za svoje vlastní. Z hromady na mlatě hrnula oběma rukama do košíku plívy měkké a nadýchané jako peří, nosila je do kádí ve chlévě, otec je pak poleje vodou ohřátou na kachlíkových kamnech v jejich bývalé kuchyni, ještě se v nich dalo topit. Někdy i ona vešla do síně, kde omítka padala do truhly po babičce, do komory na brambory se neodvážil už ani otec, strop se v ní provalil a kusy zdiva visely na uhnilých trámech. Dívala se dovnitř oknem skrz mříže, zaprášenými tabulkami skoro nebylo vidět.
98
Vrátka se znovu otevřela. Vstoupil starý Stolař, chodíval sem za otcem. Stál, nemluvil, a když, tak leda o kravách, divila se, proč sem chodí. Mohl nanejvýš pozorovat, jak otec, ledabyle, aby byl co nejdřív hotov, odbývá práci, do níž Stolař s rozmyslem a zalíbením rozdělil celý svůj život, a zatímco otec, přivandrovalec, který se do hospodaření dal z musu, u toho zůstal, Stolař, také z musu, ne že by on sám chtěl, ale že to chtěli jiní, už všeho nechal. Postavil se k chlévu. – Přišly mi tři tisíce, za tu poslední. – Pěkně. Stolařova nemluvnost byla přirozená, otcova urážlivá. Otec ochotně poklábosil s každým, s výjimkou Stolaře, toho, snad proto, že věděl, že on by jeho práci dělal líp, okatě přehlížel. – Na co já potřebuju – – Koupíte si televizi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206560