„Tisíce děkovných dopisů…“ – okřídlené úsloví z pestrých dějin reklamy se vztahuje i na přípis Olgy Scheinpflugové, odkazující na jízdu popularem do Alp v létě 1935. O dva roky později přesedlala na pohodlnější a výkonnější rapid
visel Damoklův meč její svatby s přítelem obou umělců, slavným pražským porodníkem MUDr. Karlem Steinbachem. Druhou ze škodovek manželé pak podnikli svoji poslední velkou cestu do zahraničí. Ve vztahu ke strojům vonícím benzinem a olejem si Čapek prošel podobným vývojem jako jeho mentor Tomáš Garrigue Masaryk. Tedy od počátečního přehlížení až opovrhování luxusní hračkou aristokracie či zbohatlíků k uznání způsobu, jakým automobily „demokratizovaly železnice“. Masaryk to pochopil za první světové války v USA, kde si čtyři kola mohl dovolit už lépe vydělávající dělník a dojížděl pak za prací, případně o víkendech s rodinou za kulturou i zábavou. Třeba návštěvnost Yellowstoneského národního parku se díky autům během deseti let zdesateronásobila. Však také Masaryk v tomto smyslu povzbuzoval mladoboleslavské „Lauriňáky“. Karel Čapek dostal první benzinový šok roku 1924 v Británii – velkoměstský dopravní ruch čili „traffic“ mu vyrazil dech: „Tehdy jsem se vracel z Londýna zdrcen, zoufalý, zhroucen na duchu i na těle; poprvé v životě jsem pocítil zuřivý a slepý odpor k moderní civilizaci.“ Ze stejné doby pochází skvělá humoristická automobilová povídka „Dobrý stroj“: „Kdo jede autem, nesmí se dívat napravo ani nalevo, jako by mu záleželo na tom, co tomu lidé říkají, nýbrž hledí přímo k cíli, trochu položen nazad, a nemluví; jen tak jednou za půl hodiny prohodí, že vůz dobře péruje nebo že vzal pěkně tenhle kopec. Kromě kopců bere vůz ještě zatáčky; kilometry však nebere, nýbrž dělá. Také o špatné cestě je možno mluvit; ale zato se nemá radit šoférovi. Kdo radí šoférovi, dokazuje tím, že sedí v autě po prvé.“ Na delší cesty se vydával výhradně vlakem, ale znejistěl po zážitku s tragickou nehodou expresu cestou do Španělska (1929). Už rok na to psal své milé Olze Scheinpflugové: „Zvykl jsem si na auto a vidím, že člověk užije krajinu z auta nejlíp.“ Najatým šoférům dával zastavovat snad stokrát za den, na rozdíl od vlaku mohl jezdit, kudy chtěl a vystoupit, kde
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206552