2
Etické problémy medicíny na prahu 21. století by stejnou genetickou výbavu – analogie jednovaječných dvojčat), nebo o kmenové buňky získané z tkání dospělého jedince, ať již jako přirozeně se vyskytující, nebo získané transformací diferencovaných buněk.
Kmenové buňky jako náhrada z nejrůznějších příčin zaniklých funkčních struktur lidského těla, včetně jejich vrozeného nebo dědičného chybění
Kmenové buňky získané z lidského těla lze použít jako náhradu buněk, jak bylo již zmíněno, ale také v případě dědičných poruch. Obvykle potřebujeme mít k dispozici dostatečný počet buněk a v případě léčby genetických odchylek je nezbytné, aby samy k léčbě použité buňky nebyly nositelkami jakýchkoli škodlivých genetických změn (Nair et al., 2009; Sokal, 2014). Původně se jako vhodné řešení nabízela v tomto směru i genová terapie, do níž byly vkládány velké naděje. Ke konci 20. a na počátku 21. století byly otázky související s léčením hemoglobinopatií genovou terapií či transplantací kostní dřeně řešeny téměř paralelně. Výzkumu genové terapie dominovalo hledání vhodného vektoru, který by zajistil nejen přenos genů, ale i jejich dlouhodobou funkci, což se příliš nedařilo (Papanikolaou, Anagnou, 2010). Kromě jiného vznikly oprávněné obavy z nepříznivých účinků, např. v podobě vyvolání nádorového bujení (Agudelo Vélez, Martínez Sánchez, 2013). Na druhé straně hlavním problémem transplantace kostní dřeně byl zdaleka ještě nerozvinutý systém vyhledávání vhodných dárců. Až využití pupečníkové krve a možnost reprogramování – indukování pluripotentních kmenových buněk – otevřelo zcela novou cestu k úspěchu transplantace kmenových buněk, a to nejen krvetvorných (Petrini, 2013; Okano, 2014) – cestu k široce používané buněčné terapii (Dong et al., 2013; Chandrakasan, Malik, 2014). Dnes bychom zde mohli uvést téměř bezpočet situací, kdy se buněčná terapie stává neopominutelným a z etického hlediska i přijatelným léčebným prostředkem (Niemansburg et al., 2013; Yunying et al.; 2013; Kang, 2014).
2.1.4 Etické problémy embryonálních kmenových buněk V evropském prostředí vycházejí etická hlediska z křesťanství a v globálním měřítku existuje na stejný problém mnoho různých pohledů, obvykle opět spojených s místně dominujícím náboženstvím nebo jeho ekvivalenty. U nás se naštěstí podařilo některé etické pohledy promítnout do zákonných ustanovení, čímž se značně zjednodušila možnost uplatňovat různé, někdy zcela individuální názory (Saniei, 2013). Při tzv. asistované reprodukci je používání embryonálních kmenových buněk regulováno právními předpisy, např. zákonem o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách č. 227/2006 Sb., který byl zmíněn již v příspěvku Vladimíra Gregora (v publikaci Etika a komunikace v medicíně), vztahujícímu se na in vitro fertilizaci (IVF), kdy vznikla potřeba vyloučit riziko přenosu patologických procesů z gamet, na prvním místě genetických. S asistovanou reprodukcí je spojeno více etických problémů, z nichž některé již byly také diskutovány v kapitole Lenky Hansmanové a Jiřího Dostála Komunikace a etika v asistované reprodukci (Etika a komunikace v medicíně). Jen z počtu tam vyjmenovaných organizací a institucí, zabývajících se problémy etiky v reprodukční medicíně, je jasné, jak složité a obtížné je řešení těchto problémů, zvláště na mezinárodní úrovni. Rovněž otázky spojené s etikou ve vztahu k uznání práv vznikajícího jedince v průbě98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206545