Sebastian Rainer
abych se přiblížil k němu, ale já zůstal stát v bezpečný vzdálenosti. Zeptal jsem se: Co chceš dělat, Irvine? A on že nenechá svoji krásnou dcerušku zprznit nějakým pubertálním hajzlem. Všim jsem si, že Marušce po stehně stýkal pramínek krve. Jeho trenky byly ještě pořád nadutý.“ „Prase,“ přerušil Vincenta Erik. „Pod nohama jsem měl dvě krvavý stopy, který mířily za mě, do jiný místnosti. Couvnul jsem a nohou kopnul do dveří. Letmo jsem tam mrknul. Byla tam jeho manželka, ležela na zemi pobodaná nožem. Říkám mu: Irvine, zahoď ten nůž, už je konec! Tohle ti neprojde! Najednou Irvin vytočil nohu směrem k balkónu. Byl to signál, že se chce odsud vypařit. Nejspíš pochopil moje slova a uvědomil si, že přes moji zbraň se bez kulek v břiše nedostane. Mírně se odklonil od balkónu a já vyrazil. Skoro současně jsme se rozběhli. Maruška křičela, jak ji škrtil a smýkal přes zábradlí. Skočil jsem k nim, ale zdálo se, že je pozdě, už přepadávali dolů. Máchl jsem rukou a Marušku jsem chytil za kotník. To Irvin nečekal, vyklouzla mu a on s vykulenýma očima letěl dolů. Propasoval se skrz střechu z plexiskla o dvě patra níž a hlavou přímo na schody. Ještě teď, když zavřu oči, mám toho zmetka před sebou.“ „Obdivuju, že ses tak bezhlavě pustil za nima. Stačilo malý zaváhání, a bylo by po ní. Od tý doby jsi odolnější, je to tak?“ „To já nevím, jestli zrovna odolnější. Spíš mě to ujistilo, že pozorování lidskýho těla není tak zbytečný, jak se zdá.“ „A co já? Ze mě taky něco vyčteš?“ usmál se Erik. „Takhle to nefunguje, musíš se na to soustředit. Faktem je, že u tebe to ani nepotřebuju, přece tě dobře znám a to, co teď 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206530
Mysterium
tremendum
MYSTERIUM
TREMENDUM
prožíváš, chápu, ta nehoda ti musela udělat vítr v hlavě.“ „Co bych za to dal, kdyby mě chápala Lucie.“ „Já si myslím, že by to zvládla, ale ty ji k sobě nepustíš.“ „To není tak jednoduchý, chápeš?“ vzdychl Erik. „To víš, že chápu, ale teď už taky vím, že chceš ukončit tenhle rozhovor, i když tě to téma dost zajímá. Nejspíš proto, že jsi slíbil Lucii, že přijdeš do dvanácti, a už je tři čtvrtě.“ „Jak to víš?“ „Chvíli jsem tě pozoroval. Mrknul jsi na hodinky a pak jsi tělo natočil mírně ke dveřím, ale tvůj obličej pořád čekal na každý moje slovo. Potom jsi zase mrknul na hodinky a začal sis hrát s hrnkem od kafe. Jednou nohou jsi začal pohupovat. Podíval jsem se na hodinky a bylo za dvě minuty tři čtvrtě. Cesta odsud trvá asi patnáct minut. Což je nejvyšší čas. Ty jsi přesto nepoložil otázku nebo neřekl větu, která by naznačovala konec rozhovoru.“ Erik s údivem zíral na Vincenta: „To teda smekám. Opravdu jsem Lucii slíbil, že přijdu do dvanácti, a kecá se taky dobře. Ale znáš to, nechci ji zbytečně prudit.“ „Jasně,“ usmál se Vincent. Pobavený Erik, ohromený Vincentovou dovedností, vstal od stolu a nabídl se: „Mám tě hodit domů?“ „Ne, ještě zůstanu a budu pozorovat hosty,“ ušklíbl se Vincent, „mám zítra zkrácenou službu. Nastupuju až zejtra po obědě, tak si dám ještě pivo.“ „Tak se měj,“ rozloučil se Erik. Vyšel ven do chladného večera a neměl sebemenší tušení, že za pár chvil bude lapat po dechu a z hlavy mu poteče krev.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206530
STERIUM
XIII
TREMEND
JAROŠ to měl konečně za sebou. Připadal si jako válečný doktor. Byl zvyklý si ošetřovat rány už od dětství. Matka neměla moc ráda pohled na krev. Většinou raději upírala pozornost na věci kolem. Podobně jako to udělala s jeho pořezanou rukou. Uklidila v koupelně, dala mu obvaz a poslala ho za otcem se slovy: „Promiň, Jarošku, ale dělá se mi mdlo.“ Za otcem ale nešel. Potřeboval tu ránu aspoň jedním stehem stáhnout, a dřevorubecké ruce na tohle nebyly. Z náplasti vystřihl motýlek, ránu si stáhl a potom dlaň ovázal čistým obvazem. Po souboji s Matyldou a po úprku lesem už obvaz moc sterilně nevypadal. Sundal ho a použil na rozkousané předloktí. Neměl na něm moc tržných ran, jen čtyři hluboké díry od řezáků a fialové otlaky od pekelného stisku. Co mu dělalo starosti, byly bolesti při svírání pěsti. Když chtěl vytrhnout ruku z psí tlamy, musela nějaká šlacha nebo sval povolit. Ruka se mu nekontrolovatelně třásla a postřelenou nohu zalil chlad. Tep měl zrychlený. Tělo mu pokrýval lepkavý studený pot. Byl stále v traumatickém šoku. Pokousal tě pes baskervillskej a Horvát na tebe uspořádal hon, uslyšel v hlavě hlas Mejly Hlavsy. Všechno jsi to zvlád, Jaroši, jen ten zmrd stále žije. Určitě máš teď hmyz v kůži, hmyz ve vlasech, hmyz v krvi, co?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206530