Otevřel jsem dveře. Máma vyšla na schody celá schoulená. Ale neměla v ruce skleničku, což mě v první chvíli překvapilo. Vydal jsem se k ní a nechal mumlajícího otce Dooleyho za sebou. Nepochopil mě. Nechtěl jsem se ani ohlédnout. Když už nebudu o otci Gregovi mluvit, třeba zmizí a spolu s ním i ty části mě samého, kterým nerozumím. Máma mě přišla přivítat na příjezdovou cestu. Přitáhla si mě v těsném objetí. Nic neřekla, jen mě sevřela. Neměla na sobě žádný mejkap, a i když z ní byly cítit cigarety, netáhnul z ní žádný alkohol. Namísto toho jsem při polibku poznal lehounký závan lehké koly. Přes rameno poděkovala otci Dooleymu a řekla mu, že mu zítra zavoláme. Když už jsme byli uvnitř a zavřela za námi dveře, položila mi obě ruce na tvář. Oči měla zavlhlé a zračila se v nich únava. „Proboha. Tušíš vůbec, co jsem si tu prožila?“ Ustoupila, otřela si oči a vedla mě do obýváku. „Nemáš zdání, co jsem si začínala myslet,“ pokračovala, „myslela jsem si, že jsi třeba mrtvý.“ Když mluvila, dívala se na podlahu za mnou. „Myslela jsem, že jdeš do práce. Ale pak zavolal otec Dooley, že ses tam vůbec neobjevil. Myslela jsem si, že jsi nahoře v posteli. Umíš si to představit?“ Chytila se pásku na županu. Jak ho tak sevřela, klouby na bledé ruce jí žlutě zasvítily. „Poprosil mě, abych tě zavolala k telefonu. Byl rozčilený. Měl jsi otevřené dveře, ale když jsme nakoukla dovnitř, nebyl jsi tam. Víš, jak jsem se vyděsila? Vůbec jsem to nevěděla. Vůbec. Komu jsem měla volat? Otec Dooley byl ještě pořád na telefonu. Nepřišel jsi do práce. Uplynul víc než jeden den. Nebo to snad byly dva dny? Vůbec jsem netušila, kde jsi, kam ses mohl podít. Nevěděla jsem, co dělat. Otec Dooley hned přijel.“ „Otec Dooley přijel sem? Co říkal?“
101
Zimni evangelium sazba.indd 101
19.5.2015 15:24:17 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206497