pravé místo k životu. Pokud by se mu po něčem stýskalo, pak by to byla Itálie: to světlo, ten jazyk, ten Tommaso, kterým tam byl. Benátky ho vyléčily ze vší nostalgie po březích Temže. Ve Florencii a v Miláně získal mnohem pružnější uvažování než ti, co zůstali doma. Něco mu ale pořád nedalo spát – byl zvědavý, kdo umřel a kdo se narodil, toužil zase vidět své sestry a smát se – něco k smíchu se vždycky najde – jejich vychování. V dopise napsal Morganu Williamsovi, přemýšlím, že by mou další zastávkou byl Londýn. Ale otci to neříkej. Neříkej mu, že se vracím. První měsíce se ho snažili přemlouvat: poslyš, Walter se uklidnil. Ani bys ho nepoznal. Už tolik nepije. Zjistil zkrátka, že by to mohla být jeho smrt. A taky soudy už neobíhá. Dokonce si odsloužil svůj čas jako správce farního majetku. Cože? on na to. A to nevypil všechno mešní víno? Nezmizel s penězi na svíčky? Mohli si říkat, co chtěli, do Putney ho zpátky nedostali. Počkal přes rok, dokud nebyl ženatý a neměl dítě. Teprve pak se na to začal cítit. V Anglii nebyl přes dvanáct let. Ohromilo ho, jak moc se tu lidé změnili. Když odjížděl, byli mladí; mezitím otupěli nebo se vybrousili do středního věku. Ti štíhlí teď byli hubení a seschlí. Buclatí byli buclatější. Jemné rysy se rozmyly a ochably. Zářivé oči vyhasínaly. Některé lidi nepoznal vůbec, aspoň ne na první pohled. Ale Waltera by poznal kdekoliv. Když k němu jeho otec kráčel, říkal si, to vidím sám sebe za dvacet, třicet let, jestli se toho dožiju. Říkali, že ho pití málem skolilo, ale vůbec nevypadal jako chodící mrtvola. Vypadal jako vždycky: jako kdyby vás byl schopný srazit jednou ranou k zemi a neměl k tomu daleko. Jeho nevelká rozložitá postava se ještě rozrostla a zhrubla. V hustých kudrnatých vlasech bylo sotva pár stříbrných nitek. Měl malá, bystrá, zlatohnědá očka a jeho pohled bodal. V kovárně potřebuješ dobrý oči, říkával. Všude potřebuješ dobrý oči, jinak tě oškubou dohola. „Kdes byl?“ zeptal se Walter. Dřív by to znělo vztekle, dnes jen lehce nakvašeně. Jako kdyby poslal syna něco vyřídit do Mortlake a on se tam zdržel. „Tak různě,“ odpověděl on. „Vypadáš jako cizinec.“ „Taky jsem cizinec.“ „Tak cos tam dělal?“ Viděl se, jak odpovídá: „Všechno možné.“ A taky to řekl. „A co všechno možný děláš teď?“
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206488