(Hudba z walesu) trochou nadsázky lze říci, že Wales doposud čeká, až si jej Paddy Moloney zanese do svého pověstného cestovního diáře, stejně jako to kdysi učinil s Galicií nebo s kanadským Cape Bretonem. Země s keltským názvem Cymru přitom nabízí jednu z nejdramatičtějších ság o přežití, jakou historie mohla napsat. Ačkoli se v područí anglického trůnu nachází už od roku 1536, neztratil Wales nic z pradávné keltské kultury, jazyka, ani z unikátních tanců a čarovné hudby. Vesnickým festivalům udržujícím lidovou tradici se v Bretani říká festou-noz, ve Walesu gwyl werin a tanečním zábavám twmpath. I dnes jsou v oblibě taneční soubory a bardi zpívající ve velštině balady, hrdinské eposy a doprovázející se na národní nástroj harfu. Bujnost písním dodává originální triple harp, k níž se přidává středověký strunný nástroj crwth a především nepřeslechnutelné velšské dudy zvané pibacwd. Proč je řeč o Bretani? Protože velšská hudba má velmi blízko k bretaňské, stejně jako má blízko skotská hudba k irské, a protože Velšané mají za to, že ještě ve 12. století jejich hudba tvořila s bretaňskou jedno tělo a jednu duši. Tuto teorii posílila skupina Fernhill mimo jiné svým druhým albem Llatai (1998). „Když přijedeme do Bretaně, lidé tam písničky z našeho alba znají. My je ovšem objevili ve velšských zpěvnících,“ říká zpěvačka kapely a jedna z vůbec nejlepších ostrovních vokalistek současnosti Julie Murphy.
S
Julie Murphy a čekání na beránka Za zájem bývalé punkové bubenice s rudým přelivem o všechno velšské může láska. Jednoho dne vstoupila do Maidstonské umělecké školy SVĚTEM LIDOVÉ HUDBY A WORLD MUSIC
>> 99
HUDBA Z WALESU
POPELKA KELTSKÉHO HUDEBNÍHO SVĚTA