„Teda Studno, ty jsi fakt darebák. Takhle vykořisťovat hladovýho důchodce. Ty budeš za ten kus ţvance určitě chtít splnit jedno přání a budeš mít ty trezory v suchu, co?“ rozchechtal se na druhé straně příbramský kriminalista a Studnička mezitím opět zakrojil pořádný kus salámu. „No, kdyţ uţ jsme u těch přání, asi by byly hned dvě, protoţe včera mi podala ruku převodovka. Nová stojí dvacet tisíc.“ „Zklamals mě. Víš co? My uţ si ho chytíme sami,“ vzdal to příbramský kriminalista a nechal uţ Studničku v klidu dosvačit. U posledního sousta Studnička dost váhal. Neţ se do něho pustil, podíval se touţebně na dveře, v nichţ se ale místo šedovlasého stařečka objevila kolegyně Petra Čtveráková. „Co se tady takhle separuješ? Vedle je oslava. Kozárek dal flašku na uzdravení Karase. A já mám tady červený. Svíčku, tu máš přece rád.“ „Petruško, stařečka bys neměla? Stačil by mi takhle malej, šedovlasej. Ale hlavně, proboha, kouzelnej. Těch trezorů uţ je třináct!“ sepnul Studnička ruce a Čtveráková, které tahle prosba kolegy pochopitelně došla, se rozesmála, aţ škytla.
*** Druhý den byl vyslán Studnička kolektivem kriminálky za Karasem do nemocnice. Kdyţ se po hodině vrátil, všichni uţ na něho netrpělivě čekali. „Tak co, co Stříbrnej vlas, jak je na tom?“ přivítal ho Mach a zaraţený Studnička si dal s odpovědí pěkně na čas. Musel si k ní nacpat dýmku. „Nelíbí se mi. Vzal jsem mu tam tři plzně a s těma mě vyrazil. Prej pivo nepije. Řek prej si tam o tu nejhorší dietu. A nekouří. Obávám se, ţe by mu nechutnaly ani sestřičky. A ţe tam jsou holky pěkně naducaný. Všude,“ naznačil Studnička a s váţnou tváří se rozhlédl po zaplněné kanceláři, kde by bylo slyšet upadnout špendlík. A protoţe těch informací přinesl málo, cítil, ţe by je měl patřičně vylepšit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206339