Zlaté stránky?“ šla jsem s lístečkem k oknu. Na parapetu se vršila hromada starých a nových telefonních seznamů. Odmítala jsem je vyhodit… „Na co je potřebuješ?“ divil se Honza. „Abych se podívala, jestli tam náhodou nemá firma reklamu.“ „Přece je na internetu.“ „Kdyţ se jako ţenská odvolám na reklamu ve Zlatých stránkách, budou mi víc důvěřovat.“ Na chvíli jsem se zatvářila jako bezmocná ţenuška. Pak zase jako výkonná intelektuálka: „Vidíš, k čemu jsou vhodné staroţitné prostředky? Občas poslouţí i starý dobrý telefonní seznam.“ „Tak se odvolej raději na tohle,“ vytáhl z koše pod svým stolem zmačkané noviny. Uhladil je na stole. „Tadyhle,“ ukázal mi. Byly to regionální noviny. Vydává je kaţdý praţský obvod. Dívala jsem se na reklamu. Slibovala, ţe veškerou práci na fasádách i uvnitř budov provedou jejich vysoce kvalifikovaní dělníci v mimořádně krátkých termínech a za sníţené ceny. „Honzíku, jsi génius!“ zajásala jsem. „No konečně to uznáváš,“ podotkl skromně. Hned mezi námi zavládl mír a nerozborné přátelství. Vyťukala jsem na mobilu číslo uvedené v reklamě. A pak jsem hlasem znuděné paničky někomu vysvětlovala, ţe se potřebuji setkat s jedním z těch pánů, co pracovali na lešení… Uvedla jsem adresu, pak jsem se omlouvala, ţe chápu, jak je to trapné… Ale moc ho potřebuji vidět… Ne, ne, nic neprovedl… Naopak. Slíbil mi, ţe mi pomůţe v jedné čistě soukromé věci. Ne, netýká se to stavebních prací. Spíš jazykových… Ale bohuţel neznám jeho jméno. Dívala jsem se na Honzu a do mobilu jsem mluvila s koketní intonací. Na závěr jsem vřele poděkovala. Slíbila jsem, ţe se v jejich kanceláři zastavím, protoţe taky potřebuji něco opravit v bytě. Zase jsem děkovala, prohodila, ţe reklama jejich firmy určitě nelţe, a vypnula jsem mobil. „Tak, a mám to,“ sdělila jsem Honzovi.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206271