LED OVÝ DRAK
Ledový drak teď vypadal úplně maličký a hrozně polámaný. Dlouhý krk měl svěšený a hlavu si vyčerpaně položil mezi klasy pšenice. Nepřátelský drakoletec se k nim snášel z výšky a vítězně křičel. Drakovy oči žhnuly. Muž mával kopím a něco volal. Ledový drak s námahou zdvihl hlavu a ozval se jediný zvuk, který od něj kdy Adara slyšela: Byl to strašlivý, tenoučký výkřik plný smutku, podobný kvílení severního větru, který se prohání kolem věžiček a cimbuří bílých hradů v zemi, kde vládne věčná zima. Když ten výkřik utichl, ledový drak vyslal do světa naposledy chlad: Byl to dlouhý, modrobílý oblak, z něhož se kouřilo. Byl v něm sníh a ticho a konec všeho živého. Drakoletec vletěl přímo do něj, stále ještě s bičem a kopím v ruce. Adara viděla, jak se zřítil k zemi. Potom začala utíkat, pryč z toho pole, zpátky do domu, kde žila její rodina. Běžela, jak nejrychleji dovedla, sotva popadala dech a celou dobu plakala jako každé jiné sedmileté dítě. — 103 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206199