Trochu historie
K objevu Tutanchamonovy hrobky došlo zcela náho-
dou dne 5. listopadu 1922. Společné úsilí archeologa Howarda Cartera a uměnímilovného mecenáše lorda Carnarvona bylo tak po téměř deseti sezonách bezúspěšného hledání konečně odměněno. Nádherné zlaté masky, prsteny, náramky, zlaté sošky bohů, trůn ozdobený zlatem, nádobí a spousta dalších předmětů dnes zaplňují dvanáct síní Egyptského muzea v Káhiře. Jedna z rakví měřila 1,85 metru a byla pobita zlatým plechem o tloušťce 2,5–3 milimetry. Z toho si můžeme učinit jen přibližnou představu, jakými zlatými poklady asi byli vybaveni skutečně významní panovníci starého Egypta.
Velkým vládcem Nové říše byl faraon Amenhotep III. (1390–1352 př. n. l.), který proslul svojí marnotratno stí a příchylností ke zlatu. Preferoval spíše diplomacii a dynastické sňatky než použití hrubé síly. Místo boje se často uchyloval k placení tributu – např. Tušrattovi II., králi předoasijského státu Mittani. Aby kompenzoval takto vzniklé ztráty, místo soch ze zlata posílal jen dřevěné, zlatem pokryté. Vznikla z toho rozsáhlá diplomatické korespondence, ve které byl nucen pokračovat i další faraon Amenhotep IV. Na druhou stranu Egypt, jakmile mohl, vymáhal tribut od jiných – například od panovníků království Núbie a Kúš. Jen z Núbie plynulo faraonu Thutmosovi III. 215–230 kilogramů zlata ročně. Zlato z těchto oblastí mělo strategický význam pro celé impérium.
▼ Chrám královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206161
Trochu historie
▲ Trůn z pozlaceného dřeva (polovina 14. století př. n. l.), nalezený v Tutanchamonově hrobce. Jeho opěradlo zdobí důvěrný výjev ze života Tutanchamona a jeho ženy Anchesenamon (Egyptian Museum, Káhira)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206161
Trochu historie
Ačkoliv nejvýznamnější nálezy zlata pocházejí z období Nové říše, historie egyptského zlatnictví tím nekončí.
V průběhu třetího přechodného období (1085–709 př. n. l.) bylo v deltě řeky Nilu založeno nové město Tanis, které se stalo sídelním městem pro panovníky 21. a 22. dynastie (1060–773 př. n. l.). Půdní podmínky v deltě jsou jiné než v Gíze nebo v Údolí králů na jihu, kde suchý a horký pouštní vítr působí jako jakýsi přírodní konzervační prostředek. V deltě je vlhko, spodní voda se nalézá jen pár desítek centimetrů pod povrchem a ani sebelepší balzamování nedokáže zachránit mumii před rychlým rozkladem. Proto se v této oblasti budovaly vyvýšeniny a do nich se umísťovaly hrobky faraonů. Vzhledem k nápadnosti těch-
Trpělivost má jisté jedno – zlaté dno. (Tatarské přísloví) to pahorků v terénu se stěží dalo čekat, že zde bude nalezeno něco významného. Přesto to francouzský archeolog Pierre Montet zkusil. V hloubi své duše byl přesvědčen, že něco velkého najde.
◄ Zlatý pektorál s lazuritovým skarabem náležel kdysi faraonovi Psusennésovi I. z 21. dynastie (1039–991 př. n. l.) (Egyptian Museum, Káhira)
► Triáda Usire-Eset-Hor se jménem Osorkona II. (asi 874–850 př. n. l.), vyrobená ze zlata a lapisu lazuli (Louvre, Paříž)
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206161