Trochu historie
K objevu Tutanchamonovy hrobky došlo zcela náho-
dou dne 5. listopadu 1922. Společné úsilí archeologa Howarda Cartera a uměnímilovného mecenáše lorda Carnarvona bylo tak po téměř deseti sezonách bezúspěšného hledání konečně odměněno. Nádherné zlaté masky, prsteny, náramky, zlaté sošky bohů, trůn ozdobený zlatem, nádobí a spousta dalších předmětů dnes zaplňují dvanáct síní Egyptského muzea v Káhiře. Jedna z rakví měřila 1,85 metru a byla pobita zlatým plechem o tloušťce 2,5–3 milimetry. Z toho si můžeme učinit jen přibližnou představu, jakými zlatými poklady asi byli vybaveni skutečně významní panovníci starého Egypta.
Velkým vládcem Nové říše byl faraon Amenhotep III. (1390–1352 př. n. l.), který proslul svojí marnotratno stí a příchylností ke zlatu. Preferoval spíše diplomacii a dynastické sňatky než použití hrubé síly. Místo boje se často uchyloval k placení tributu – např. Tušrattovi II., králi předoasijského státu Mittani. Aby kompenzoval takto vzniklé ztráty, místo soch ze zlata posílal jen dřevěné, zlatem pokryté. Vznikla z toho rozsáhlá diplomatické korespondence, ve které byl nucen pokračovat i další faraon Amenhotep IV. Na druhou stranu Egypt, jakmile mohl, vymáhal tribut od jiných – například od panovníků království Núbie a Kúš. Jen z Núbie plynulo faraonu Thutmosovi III. 215–230 kilogramů zlata ročně. Zlato z těchto oblastí mělo strategický význam pro celé impérium.
▼ Chrám královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206161