v půlce nachází malé intermezzo na papírku na zemi („Ještě se nedívej na stůl“), takţe se tam Nela samozřejmě hned podívá a vidí, ţe je prostřeno k večeři. Dva talíře na kaţdé straně a další, který je ale zakrytý. Přesně uprostřed stojí prázdná váza, jejíţ význam nechápe, ale nehodlá nad ním moc uvaţovat. V nerezové míse (kterou nezná) se chladí šampaňské a v černých kovových stojanech stojí dvě elegantně hubené bílé svíce. Uvědomí si, jak obrovský má hlad, ale pozornost vrací k šipkám, které jí dovedou k pohovce, a zde končí. Nechápe, tak se nejistě pokouší hledat pod gaučem, a ke svému překvapení nachází malou kříţovku! Má jen pět písmen v tajence. Ani jednou nezaváhá a utíká k posteli, která je jako obyčejně neustlaná, a kdyţ skončí, jedna peřina se válí na zemi a jeden polštář skoro taky, prostěradlo je z poloviny staţené z matrace a medvídek Jáchym, se kterým společně spí, se hlavou vzhůru opírá o čelo postele. Ale Nela uţ klečí u jedné ze svíček – rozsvěcet lampičku se jí teď nechce – a čte další příspěvek: „Vţdyť neprší, co tady děláš?“ stojí v něm. „Jestlipak ses dívala do schránky?“ A Nela se durdí, je to sto dvacet jedna schodů dolů a sto dvacet jedna schodů nahoru. Ondra moc dobře ví, ţe se do schránky nepodívala, protoţe se do schránky nedívá nikdy, čemuţ se on vţdycky směje a říká, ţe je to vlastně dobře, protoţe jí nebude muset posílat pohledy, kdyţ někam pojede. A Nela uţ sbíhá po schodech a těší se, co najde ve schránce. Který klíč to je? Tenhle? Ne. Tenhle? Ano! Směje se a bere skleničku s nakládanými cibulkami do ruky a při cestě nahoru (bere schody po dvou, jako vţdycky) si vzpomíná, jak Ondrovi před snad čtyřmi měsíci (pamatuje si to docela dobře – měla na sobě svoje oblíbené bledě modré letní šaty) v autě říkala, ţe by si dala nakládané cibulky. „Nejlepší jsou bonduel!“ povídala a jako obyčejně zvedla svůj ukazováček, aby slovům dodala na důrazu. Kontroluje značku cibulek a spokojeně se usmívá. Podruhé vstupuje do chodby, ve které jsou najednou namísto jedné svíčky svíčky tři a uprostřed miska s polévkovou lţící. Nela do ní vyprazdňuje obsah sklenice a aţ teď si všímá narychlo připravených bílých šipek směřující do obývacího pokoje. Jde po nich a přichází aţ ke stolu, kde je na jediném volném místě papírek s nápisem: „Poštovní zásilku sem“ a v závorce a malým písmem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206130