Od: <Thomas Pell> Komu: <Adam Sanecki> Datum: PO, 15. 6. 2009, 4:43 Předmět: re: (bez předmětu) … Mluvíš o pocitu viny, ale řekl bych, že dlouhá léta, i když bych k tomu měl důvod, jsem pocit viny neměl, moje myšlenky se ubíraly jinudy, začalo to ve druháku ve třeťáku, ležel jsem ve svém pokoji na Kolumbijské, ve své cele o devíti metrech čtverečných, a všechno se mi vybavovalo, ne ta srážka, jiné věci, starší, zdálo se mi o mém ropušákovi Lewisovi, kterého jsem v sedmi letech, ještě než jsme se seznámili, zabil, nebo jsem si aspoň myslel, že jsem ho zabil. Hnusil se mi, fyzicky mě odpuzoval, žral myši a cvrčky, ropuchy pokaždé při skoku nafoukly vak, vždycky jsem si představoval, že chcípnul, fantazíroval jsem, jak oknem proletí ptáci a odnesou ho, a jednoho rána jsem sešel dolů ho nakrmit, byl jsem zarytý, sklo akvária měl rozpálené, kolečko bylo vytočené na vysokou teplotu, upeklo ho to, oči měl jako hrozinky. Když jsem zavolal na S a R, sešli dolů, v županech a bosí, a lamentovali: Jéžiši, to musela udělat Rosabelle při úklidu nebo o to někdo z nich zavadil, nechtěli, abych si to kladl za vinu, já ale věděl, že jsem to udělal sám, sice jsem si to vůbec nepamatoval, ale tím, že jsem si to přál, se to určitě stalo, to mi bylo jasné. Ten večer jsem brečel u sebe v pokoji, přišla S, a protože
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206069