Jasmína položila svou ruku na Háladžáninu. „Děkuji vám, Háladžán. Děkuji.“ Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla Sunny. Tiše za sebou zavřela, podívala se na tváře obou žen a věděla, že Jasmínino tajemství bylo prozrazeno. Rozhodla se na sobě nedat nic znát. Přišla k posteli, Háladžán vstala, uvolnila Sunny své místo a ta si k ní klekla. „Jak ti je, Jasmíno?“ zeptala se Sunny tiše. „Má tab, horečku,“ ozvala se Háladžán. „Skutečně?“ zeptala se Sunny. „Máš tab? Měli bychom jí sehnat doktorku.“ „Potřebuje si jen odpočinout,“ ujišťovala ji Háladžán. Sunny se k ní otočila. „Háladžán, prosím. Můžu si promluvit s Jasmínou? Vím, že mé darí není dobré, ale rozumí mi.“ Jasmína přikývla a chabě se usmála. „Takže si nemyslíš, že by se na tebe měla podívat daktar?“ „Nepotřebuje doktorku!“ trvala na svém Háladžán. „Potřebuje si jen trochu odpočinout.“ Sunny se zvedla a otočila se k Háladžán. „Ale,“ zarazila se a naklonila se k Háladžán. „Je těhotná,“ zašeptala jí do ucha, „a potřebuje, aby se na ni podívala lékařka.“ To Háladžán konečně umlčelo. Podívala se na Jasmínu a přikývla. Jasmína se rozplakala. „Věděla jsi to?“ chtěla vědět Háladžán. „Ano,“ připustila Sunny tiše. „Věděla, ale čekala jsem, až uběhne nějaký čas a Jasmína mi bude věřit. Nechtěla jsem ji vyděsit nebo zostudit. A nevěděla jsem, jak budou reagovat ostatní.“ „Ale jak dlouho to víte? Jak dlouho ani slovo?“ ptala se Jasmína. „Na wazárat-e zanán, na ministerstvu pro ženské otázky, když jsem tě poprvé viděla.“
– 101 –
KABULSKA KAVARNA.indd 101
29.4.2015 10:58:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206021
Háladžán se usmála a přikývla. Sunny byla dobrá žena, otravná, ale hodná. „Věděla jste, že jsem hamla, a vzala jste mě k sobě domů?“ „Jistěže,“ přitakala Sunny, která znala výraz pro těhotnou. „Jak bych tě tam mohla nechat?“ Jasmíně se oči zalily slzami. „Co mě prozradilo?“ zeptala se. „Jak jste to poznala?“ „Z takové drobnosti. Zrovna teď to znovu děláš. Tvá ruka. Když asistentka té příšerné wazíry říkala, že můžeš jednu dvě noci zůstat v kosmetické škole, položila sis ruku na břicho. Přesně takhle. Žena jako já, která nikdy hamla nebyla, by si břicho nikdy takovýmto způsobem nehladila. Jen ta, co v sobě nosí život, si chrání břicho –“ „S takovou láskou,“ dopověděla za ni Háladžán. Všechny tři ženy chvíli mlčely. „Co budeme teď dělat?“ zeptala se nakonec Sunny Háladžán. „Tak tedy,“ prohlásila Háladžán a nafoukla hrudník jako kohout, „máte obrovské štěstí, jak ty, tak Jasmína, protože jsem qábila, porodní asistentka. Pomáhala jsem miminkům na svět. V životě jsem asistovala stovkám žen.“ Podívala se na Sunny. „Dokud nepřijde čas, bude to, inšá’alláh, naše tajemství.“ Na Jasmínině tváři se rozlila úleva. „Nikdo to ale nesmí vědět,“ pokračovala Háladžán. „Žádná další živá duše. Je to moc, moc nebezpečné. V takovéhle situaci se i z dobrého člověka může stát zlý. Domluveno?“ „Žádná živá duše,“ zopakovala Sunny. „Co ale budeme dělat, až se miminko –“ „To je jiný příběh pro jiný den.“ Sunny se podívala na Jasmínu a všimla si, že usnula. S Háladžán se po špičkách vykradly z místnosti. * * *
– 102 –
KABULSKA KAVARNA.indd 102
29.4.2015 10:58:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206021
Když se vrátily do kavárny, měl Bašír Hádí plné ruce práce s přípravou kávy. A pak ho Sunny uviděla. U svého obvyklého stolu seděl Jack, popíjel cappuccino a četl si noviny, pod stolem neměl dost místa na nohy, a tak si sedl bokem, aby si je mohl dát přes sebe. Hlasitě vydechla, jako kdyby zadržovala dech od chvíle, kdy odjel. Rozhodla se, že projde lhostejně kolem něj a bude se chovat normálně a přirozeně. Byl pryč dva týdny, a z pohledu na něj měla chuť zpívat. Rozhodně to na sobě ale nedá znát. On si jí taky nevšímal. „As-salámu alajkum, Háladžán. Doufám, že vás tohle nádherné ráno zastihlo v dobrém rozpoložení.“ „Wa alajkum as-salám,“ odvětila a na tváři se jí objevil široký úsměv. „Jaká byla cesta? Vidím, že jste pořád celý.“ Sunny popadla hadr, utřela pult, vyndala dva tácy a položila na ně ubrousky, podšálky a lžičky. Mezitím se kradmo dívala na Jacka. Zatímco čekala, až Bašír Hádí přinese šálky, všimla si, že Jack je opálený od zimního sluníčka, šediny na spáncích měl proto zřetelnější a vrásky v koutcích očí se mu prohloubily. Zdálo se, že ty dva týdny vydaly za dva roky. Jack se plácl do stehna. „Přesně tak. Znáte mě, Halo. Nejsem jedním z těch, co mávají pistolí. To přenechám mladým a statečným.“ „To sice ne, ale můžou ji použít na vás. Netuším, co děláte, ale vždycky se mi uleví, když se vrátíte.“ „To mně taky. To vám můžu říct. A ty,“ otočil se k Sunny, „no ty!“ Konečně se na něj usmála a on kývl směrem ke dveřím. „Pojď. Venku pro tebe něco mám.“ Zvedl se. „No tak.“ „To je všechno? Žádné ‚ahoj‘? Žádné ‚jak se máš‘? A už vůbec ne ‚stýskalo se mi a nemůžu uvěřit, že jsem byl pryč tak dlouho‘?“ „Zmlkni a pojď se mnou. Mám pro tebe dárek. Nebo spíš dar.“ Vyrazila ke dveřím, ale Jack ji chytil za ruku. Cítila, jak se jí rozbušilo srdce a po kůži jí přeběhlo příjemné zamrazení.
– 103 –
KABULSKA KAVARNA.indd 103
29.4.2015 10:58:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206021