Jasmína položila svou ruku na Háladžáninu. „Děkuji vám, Háladžán. Děkuji.“ Ozvalo se zaklepání na dveře a vešla Sunny. Tiše za sebou zavřela, podívala se na tváře obou žen a věděla, že Jasmínino tajemství bylo prozrazeno. Rozhodla se na sobě nedat nic znát. Přišla k posteli, Háladžán vstala, uvolnila Sunny své místo a ta si k ní klekla. „Jak ti je, Jasmíno?“ zeptala se Sunny tiše. „Má tab, horečku,“ ozvala se Háladžán. „Skutečně?“ zeptala se Sunny. „Máš tab? Měli bychom jí sehnat doktorku.“ „Potřebuje si jen odpočinout,“ ujišťovala ji Háladžán. Sunny se k ní otočila. „Háladžán, prosím. Můžu si promluvit s Jasmínou? Vím, že mé darí není dobré, ale rozumí mi.“ Jasmína přikývla a chabě se usmála. „Takže si nemyslíš, že by se na tebe měla podívat daktar?“ „Nepotřebuje doktorku!“ trvala na svém Háladžán. „Potřebuje si jen trochu odpočinout.“ Sunny se zvedla a otočila se k Háladžán. „Ale,“ zarazila se a naklonila se k Háladžán. „Je těhotná,“ zašeptala jí do ucha, „a potřebuje, aby se na ni podívala lékařka.“ To Háladžán konečně umlčelo. Podívala se na Jasmínu a přikývla. Jasmína se rozplakala. „Věděla jsi to?“ chtěla vědět Háladžán. „Ano,“ připustila Sunny tiše. „Věděla, ale čekala jsem, až uběhne nějaký čas a Jasmína mi bude věřit. Nechtěla jsem ji vyděsit nebo zostudit. A nevěděla jsem, jak budou reagovat ostatní.“ „Ale jak dlouho to víte? Jak dlouho ani slovo?“ ptala se Jasmína. „Na wazárat-e zanán, na ministerstvu pro ženské otázky, když jsem tě poprvé viděla.“
– 101 –
KABULSKA KAVARNA.indd 101
29.4.2015 10:58:49 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS206021