ROWAN COLEMAN
a když jsem ji nakonec vyprostila, zavrávorala jsem a přepadla na něj. Přidržel mě za ramena, aby mě vy balancoval, a hned mě zase pustil. Když jsme šli dovnitř, cítila jsem, jak se na nás upírají všechny páry očí v údi vu, co tu dělá zrovna se mnou. Vypadal jako ti muži, co pózují v kalendářích a obvykle randí s dívkami něco málo přes dvacet, které se k nim hodí věkem, mají pěs těnou postavu a zářivě blond vlasy. Co tu dělá se mnou? Stáli jsme uvnitř u baru a já si pamatuju okamžik, kdy se mě poprvé dotkl záměrně. Pamatuju si to přesně – to vzrušení, ten úlek, tu touhu, když mi ukazováčkem přejel po hřbetu ruky, kterou jsem měla položenou na baru. Pohlédli jsme na sebe, ale nezmínili se o tom ani slovem; dál jsme si povídali a jeho prsty postupně všech ny spočinuly na mé ruce. Když slunce konečně zapadalo, vyprovodil mě k autu a já našla pod stěračem pokutový lístek. Greg se mi za to omlouval, ale utěšovala jsem ho, že to není jeho vina. Alespoň jej tedy sloupl z čelního skla a já jsem si ho slo žený šoupla do kabelky. „Na shledanou,“ řekla jsem. „Můžu vám zavolat?“ zeptal se a můj pozdrav na rozloučenou nechal bez povšimnutí. „Jistě,“ odpověděla jsem a půlka mého já pořád pře mýšlela, jestli se mi tak nevnucuje proto, aby získal další práci. „Tak zítra. Zavolám vám zítra.“ „Gregu…“ Odmlčela jsem se na celou věčnost, proto že jsem nevěděla, jak mu sdělit to, co jsem mu potřebova 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205965
KNIHA VZPOMÍNEK
la říct. „Tak dobře,“ souhlasila jsem nakonec. Rozpačitě jsem tam stála s rukou na dveřích auta a nebyla jsem si jistá, jak se mám rozloučit. Greg mi dvířka přidržel a čekal, dokud jsem nenastoupila. Čekal tam, i když jsem nastartovala a rozjela se vstříc silničnímu provo zu. Ze zpětného zrcátka mi zmizel, až když jsem projela světelnou křižovatkou a odbočila doprava. A ve dnech, které následovaly, jsem na pokutový lís tek úhledně složený na dně kabelky dočista zapomněla. Měla jsem toho mnohem víc k přemýšlení. Ne, to není pravda – dokázala jsem myslet jen na jedno. Myslela jsem jenom na Grega.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205965
5 Claire
„Je nám líto, ale číslo, které voláte, je momentálně nedo stupné,“ opakuje mi znovu zdvořilý ženský hlas. Kouknu se na tu věc, na tu lesklou černou destičku ve své ruce, a podá vám ji zpátky Gregovi. Přístroj na volání. Vím, co to dělá, ale zapomněla jsem, jak se to jmenuje a jak se s tím zachází. Stejně to mám i s čísly – vím, k čemu slouží, ale nevím, jak je použít. „Zkusil bys to znovu?“ Přikývne se stoickým klidem, ačkoli ho podezřívám, že si myslí, že plýtvám jeho časem, protože jsem ho zadržela při odchodu do práce. Vlastně nevím, co si myslí, protože od chvíle, kdy od nás Caitlin odešla, jsme se spolu víceméně přestali bavit. Bývali jsme jako jeden propletenec, dvě vlákna provázaná spolu tak spletitě, že by se nikdy nedala rozmo tat…, dokud má nemoc nezačala to spojení rozplétat. Něco, co jsem řekla nebo udělala, ho přimělo, aby přestal předstí rat, že je všechno při starém. Nedokážu si vzpomenout, co to bylo, ale jsem mu vděčná za to, že se mi vyhýbá. Pozoruju ho 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205965