ROWAN COLEMAN
a když jsem ji nakonec vyprostila, zavrávorala jsem a přepadla na něj. Přidržel mě za ramena, aby mě vy balancoval, a hned mě zase pustil. Když jsme šli dovnitř, cítila jsem, jak se na nás upírají všechny páry očí v údi vu, co tu dělá zrovna se mnou. Vypadal jako ti muži, co pózují v kalendářích a obvykle randí s dívkami něco málo přes dvacet, které se k nim hodí věkem, mají pěs těnou postavu a zářivě blond vlasy. Co tu dělá se mnou? Stáli jsme uvnitř u baru a já si pamatuju okamžik, kdy se mě poprvé dotkl záměrně. Pamatuju si to přesně – to vzrušení, ten úlek, tu touhu, když mi ukazováčkem přejel po hřbetu ruky, kterou jsem měla položenou na baru. Pohlédli jsme na sebe, ale nezmínili se o tom ani slovem; dál jsme si povídali a jeho prsty postupně všech ny spočinuly na mé ruce. Když slunce konečně zapadalo, vyprovodil mě k autu a já našla pod stěračem pokutový lístek. Greg se mi za to omlouval, ale utěšovala jsem ho, že to není jeho vina. Alespoň jej tedy sloupl z čelního skla a já jsem si ho slo žený šoupla do kabelky. „Na shledanou,“ řekla jsem. „Můžu vám zavolat?“ zeptal se a můj pozdrav na rozloučenou nechal bez povšimnutí. „Jistě,“ odpověděla jsem a půlka mého já pořád pře mýšlela, jestli se mi tak nevnucuje proto, aby získal další práci. „Tak zítra. Zavolám vám zítra.“ „Gregu…“ Odmlčela jsem se na celou věčnost, proto že jsem nevěděla, jak mu sdělit to, co jsem mu potřebova 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205965