Zamyslela jsem se a uvažovala, jestli bych se dokázala vůbec vrátit, když se neobjednám hned teď. „Myslím, že ano – že se potřebuji objednat, chci říct. Je možné se objednat k doktoru Malhotrovi?“ „Podívám se. Chtěla byste radši přijít po práci?“ „Ano, pokud je to možné.“ „Ve čtvrtek, ve tři čtvrtě na sedm? Vyhovuje vám to?“ „Ano, to by šlo. Děkuji.“ „A na jaké jméno?“ „Cathy Baileyová. Cathy s C.“ Napsala mi to na kartičku. „Pokud byste mohla přinést vyplněné formuláře ještě před návštěvou doktora, bylo to skvělé. Pokud ne, tak je přineste ve čtvrtek.“ „Děkuji,“ řekla jsem. „Ale mohla bych je také vyplnit hned teď, že ano?“ Seděla jsem v čekárně s propiskou v ruce a obálkou na kolenou jakožto provizorní podložkou a vyplňovala jsem papíry. Bylo to těžké. Nechtěla jsem myslet na svou anamnézu, natož ji sepisovat na papír. Ale tady, na tomhle místě, jsem to alespoň dokázala udělat, aniž bych se z toho zhroutila. Seděla jsem vedle George, který chrápal, a psala o depresi, úzkostech a panických záchvatech. Dovyplnila jsem formuláře a předala je recepční. Pak jsem vyšla do potemnělé ulice a namířila si to zpátky za hlukem města a dopravy. Vylovila jsem z kapsy mobil a napsala esemesku. Tak jsem to udelala, jsem objednana na Ct. C O pár minut později jsem naskočila do autobusu, který náhodou jel správným směrem, a zaslechla jsem pípnutí příchozí odpovědi. To je skvele. Dala by sis caj? ;-) S x Z nějakého bláznivého, hloupého, bizarního důvodu to mrknutí a „x“ na znamení polibku ve zprávě znamenaly, že když jsem vešla do domu, stačilo vchodové dveře zkontrolovat jen jednou. Jen jednou. Když jsem to dokončila, stála jsem tam, čekala, až vyjde paní Mackenzieová, a přemýšlela, 100
DO NEJTEMNEJSIHO KOUTA.indd 100
14.4.2015 15:05:10 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205939