Co teď? Co mám ksakru dělat? „Jo, jo…“ Poplácal mě Leslie znovu pobaveně po zádech a odešel. Nechal mě tam stát s vířícími se myšlenkami v hlavě. Co teď budu sakra dělat? K čemu mi to je, že jsem si to uvědomil, když mi to stejně nepomůže?! Cítil jsem na sobě Evein pohled. Ta mi tu vážně chyběla… „Omluv mě,“ zvedl jsem se a chtěl se vrátit zpět do hotelu. „Půjdu s tebou,“ zase se mi zavěsila za rámě. „Eve,“ chtěl jsem jí říct a vytáhnout jí svoji ruku z toho šíleného sevření. Chtěl jsem jí říct, že chci být sám, ale bylo to marné. Neposlouchala a umlčela mě ještě předtím, než jsem něco stačil říct. „Ne, nic neříkej. Jak jde vidět, ta holka tě nechce. Ale já tu budu, ať se děje cokoliv,“ řekla rozhodně a sebevědomě. „Bezva,“ zabručel jsem. Měl jsem jí plné zuby, ale neměl jsem už sílu na to, abych se s ní dohadoval nebo ji od sebe odehnal.
Auto nás odvezlo před hotel, kde už byla hromada novinářů a všichni se ptali na to stejné: „Kdo je B.?“ Ta otázka mi bušila v hlavě celou cestu až do hotelu. Proč je to tolik zajímá? Copak nemají nějaké jiné celebrity, které by mohli otravovat? Navíc Eve byla stále po mém boku. Rozdávala úsměvy na všechny strany a dokonce jednomu novináři řekla, že mezi mnou a B. už nic není a že je na jejím místě teď ona. Nevnímal jsem to a šel jsem dál. Nechtěl jsem už nic řešit. Nic vysvětlovat. Jen si lehnout do postele a spát. Až pozdě mě nenapadlo, že to asi bude mít nějaké následky další den. Došla se mnou až před dveře mého hotelového pokoje. Nepotřeboval jsem doprovod, a když jsem se při jízdě výtahem pozastavil nad jejím číslem patra, hned mě předběhla a stiskla to moje.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205926