to, že Lars-Åke je nezlomný, ať už je vystaven jakékoli zkoušce. Ve chvílích, kdy dokázala rozumně uvažovat, si uvědomovala, že je těch zkoušek z její strany možná až moc. I po více než deseti letech ji stále trochu překvapovalo, že s ní Lars-Åke pořád ještě je. Ovšem Lars-Åke není na rozdíl od Bertila nevěrný zmetek. Prostě ji miluje, ať už se ona chová jakkoli. Není snad tohle důvod k radosti? Může být za spoustu věcí vděčná – nejen své matce, ale i ostatním lidem kolem sebe. Larsovi-Åkemu. Děvčatům. Jejich báječným rodinám. Vnoučatům, které ke své babičce vzhlížejí. Co by tomu její rodina řekla, kdyby se znovu propadla do bažiny alkoholismu? Jenže přitom právě tohle má chuť udělat. Chce najít útěchu v onom příjemném opojení, chce nechat nároky, které na ni život klade, upadnout v zapomnění. Je těžké se ovládat. Jak někdy život nenávidí! Především proto, že nerozumí sama sobě. Bylo by tohle jiné, kdyby bývala měla otce, v němž by mohla mít vzor? Přitiskla si ruce na břicho. Zavřela oči. Snažila se klidně dýchat. Odříkávala v duchu modlitbu Anonymních alkoholiků. Bože, dej mi klid přijmout, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu, a moudrost jedno od druhého rozpoznat. A znovu a znovu. Panebože, dej mi klid… Ale přestože se ze všech sil pokoušela uklidnit, pociťovala čím dál větší úzkost. Ať se snažila uvolnit sebevíc, zmocňovala se jí čím dál silnější panika.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205895