a někomu ze spoluvězňů se třeba projít po obličeji, jenže to můžete udělat jen v případě, když je vám jedno, kdy vás pustí. Ti, co se snaží vypadnout tak brzy, jak je to jen možné, si na podobné kratochvíle musí nechat zajít chuť. „Ještě si ho oklepáváš, nebo už si ho honíš?“ houkl na muže za zástěnou jeden z těch na palandě a všichni tři se tomu milionkrát slyšenému vtipu zachechtali. Hofmann zavřel oči a promnul si obličej dlaní. V hlavě si přehrával všechno, co si to odpoledne s doktorem řek li. Byla to jedna z jeho nových závislostí, skoro by se dalo říct jakási obdoba postkoitálního rituálu, kdy skládal slova a věty, co předtím zazněly, do nových obrazců a souvislostí a hledal v nich významy, které do nich možná přitom ani jeden nevložil. Někdo začal čímsi mlátit do litinových radiátorů. Ne náviděl ten zvuk a hrozil se chvíle, kdy si na něj zvykne. Byl přesvědčený o tom, že pokud se najdou věci, které mu v těch místech pořád ještě vadí, znamená to, že si stále ješ tě zachovává zbytky zdravého rozumu. Téma na příští se zení, napadlo ho a skoro neznatelně se pousmál. „Nejhorší je, doktore,“ snažil se mu vysvětlit to odpoled ne, „když se dostanete do bodu, že vám už nikdo nevěří. Říkáte všem, jak je to v háji, jak už nemůžete a jste totál ně na dně, ale každý jen soucitně pokývá hlavou a přitom si myslí: no jo, tak má chlapec prostě problémy, jako my všichni ostatní, jen to vidí o něco černěji, ale nakonec se z toho vyhrabe… A pak, když už je všechno v prdeli a něco strašného se semele, tak se najednou jeden přes druhého diví: proč neřekl, že je to až takhle vážné, udělali bychom cokoliv! A z toho prostě není cesta ven, je to začarovaný kruh. Dokud nejste na prkně, v base nebo pod mostem, tak tomu, co říkáte, nikdo nepřikládá potřebnou váhu, jste pro ně jen obtížný hmyz, co pořád něco chce a není vděčný za pomoc, kterou už dostal. No a až na tom prkně ležíte, tak to
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205894
sice už všichni chápou, ale je pozdě.“ „Jaký myslíte, že by byl váš postoj na jejich místě?“ „Ale o to jde, doktore, přece tentýž. Neříkám, že něco udělali špatně, proboha. Proto jsem taky předtím mluvil o tom začarovaném kruhu. V době, kdy s tím ještě něco dělat jde, to prostě nikdo už z principu nemůže pochopit, ani kdyby sebevíc chtěl. Nikdo neví, že jste v situaci, která nemá řešení.“ „A myslíte, že skutečně neměla?“ „Z mého tehdejšího pohledu určitě neměla. A z toho nynějšího, ať to beru, jak chci, taky ne. Zkuste se do toho vžít. Máte dluhy, o kterých víte, že by se musel stát zázrak, abyste je mohl zaplatit. Celá ta situace vás mačká jak stěny nějakého obrovského hroutícího se baráku. Každý den do toho posloucháte nadávky a výčitky, samozřejmě že opráv něné, to je nade vší pochybnost. Ale i když víte, že nic jiné ho než právě ty nadávky a výčitky si nezasloužíte, tak se to stejně nedá vydržet. Jste pod takovým tlakem, že si přejete umřít, protože to je jediná možnost, jak si od všeho odpo činout. Jenže víte, že to by byla ta úplně nejhorší věc, jakou byste mohl udělat. Ty vaše dluhy by zůstaly těm, kterým jste už tak jako tak zničil kus života, a tímhle byste je do razil úplně. Takže vám nakonec stejně nezbývá nic jiného než žít se vším tím dál, s vědomím, že vás ty stěny budou mačkat čím dál silněji a každý den už bude jen horší a hor ší než ten předchozí.“ „Proč jste si tehdy nešel pro nějakou pomoc? Existují in tervenční centra…“ „A tam bych jim jako mohl nechat všechny ty smlouvy, směnky, úpisy a bůhvíjaké další sračky?“ „To sice ne, ale mohli by s vámi pracovat jako já teď. Sta bilizovat procesy, ke kterým u vás docházelo, a pak…“ „Jediné, co jsem skutečně potřeboval, byly peníze. Nic víc a nic míň. A ne nějaké posrané rady, že si mám v živo tě najít ukotvení nebo co vlastně!“ Řekl to tak ostře, že se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205894
doktorovi najednou ani nechtělo s ním o tom dál mluvit. Hofmann se chvíli kousal do rtů, věděl, že přestřelil a že by možná bylo nejvhodnější přeskočit na jinou kolej. „Promiňte,“ řekl pak unaveně. „Zkusil jste se někdy zamyslet nad tím, kde vznikla ta prvotní chyba? Teď nemluvím o tom, že jste se do dluhů vůbec dostal, to se může stát komukoliv. Spíš mám na mys li to, jaké jste zvolil řešení celé té věci.“ „O tom se snad ani nemusíme bavit, ne? Zvolil jsem to nejhorší možné, přestože jsem si samozřejmě myslel opak. A pak už nezbylo nic jiného než v tom jet prostě dál.“ „Zkuste mluvit trochu konkrétně, Adame.“ „Dobře, zkrátka… Když jsem se dostal do bodu, že už to všechno nešlo řešit jen tak z výplat a drobnými půjčkami od známých, měl jsem to přiznat. To vím teď, ale tehdy… Pochopte, já byl do té doby pro všechny celkem bezproblé mový a hlavně důvěryhodný chlap, měl jsem dobrou prá ci, vysokou školu… A najednou bych měl vystoupit a říct: všichni jste se ve mně mýlili, jsem jen obyčejný zadlužený idiot?“ „Svět by se tím točit nepřestal.“ „To prostě nešlo, neuměl jsem si něco takového ani před stavit. Ale říkal jsem si, že když to vyřeším nějakou větší půjčkou, tak všechno pokryju snáz a nikdo se nic nedozví. Kravina, samozřejmě. Myslím, že jsem vám to vysvětloval už někdy dřív. Zkrátka, abych mohl tajit tady ta svá selhá ní, musel jsem je maskovat dalšími a dalšími penězi, které jsem si půjčoval za horších a horších podmínek. Ale já se prostě nemohl přiznat.“ „Většinou je vždycky ještě jiná cesta, čímž neříkám, že jste ji musel vidět.“ „Pochopte, přiznat se znamenalo, že přijdu o Andyho. Že jakmile Ágnes zjistí, co jsem jí za zády celou dobu dělal, tak okamžitě odejde. Stačilo si to představit a už se mnou cloumala taková panika, že jsem prostě nemohl. Pořád
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205894