98
PHILIP K. DICK
do všech oblastí života. Ale způsoby komunikace se od té doby zdokonalily. Před jeho očima se rodila první skutečně úspěšná totalitní společnost: na začátku se jevila jako neškodná a banální. A v posledním stadiu – úděsném, ale dokonale logickém – budou všichni nově narození chlapci dobrovolně a s radostí pojmenováváni John Edward. A proč ne? Už teď žili, jednali a uvažovali jako John E dward. A pro ženy tu byla paní Margaret Ellen Yancyová. I ta měla p estrou paletu názorů. Měla svoji kuchyni, vkus na oblékání, svoje recepty a zlepšováky – a tohle všechno mohly ženy napodobovat. Pro mladé na celé planetě tady zase byly Yancyovic děti. Vláda myslela úplně na všechno. Přistoupil k němu Babson se srdečným výrazem na tváři. „Jak to jde, strážníku?“ Spokojeně se usmál a položil Tavernerovi ruku na rameno. „V pořádku,“ vypravil ze sebe Taverner a ucuknul. „Jak se vám líbí náš malý podnik?“ V Babsonově hlubokém hlase byla slyšet opravdová pýcha. „Odvádíme tady dobrou práci. Hotové umění – dokonalost je naším standardem.“ Tavernerem cloumal bezmocný vztek. Vystřelil z kanceláře a v hale si to namířil přímo k výtahu. Ten ale ne a ne přijet, a tak nasupeně vyrazil ke schodišti. Musel z Yancyho budovy vypadnout, potřeboval na čerstvý vzduch. Ze stínu chodby se vynořila postava nějakého muže. Tvář měl bledou a napjatou. „Počkejte. Mohl bych – mohl bych s vámi mluvit?“ Taverner se protlačil kolem něj. „Co mi chcete?“ „Jste z terranské policie Niplanu? Já –“ Nadskakoval mu ohryzek. „Pracuju tady. Jmenuju se Sipling, Leon Sipling. Něco musím udělat – už to nevydržím.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205888