Jörg Krappmann. Klíčový kontext k pochopení Scholzovy rozporuplné osobnosti nachází Krappmann v jeho rané identifikaci s cíli německého Hnutí mládeže (Jugendbewegung), vycházejícího ze staršího hnutí Wandervogel, které mělo v prvních desetiletích 20. století velký ohlas i v někdejších německojazyčných příhraničních územích (viz např. i v ČR známou autobiografickou knihu Gudrun Pausewangové Rozinková louka. Alternativní život ve 20. letech). Jugendbewegung se lišilo od nacionálně-romantizujících tělocvičných (Sokol) i od zálesáckých (Skaut) hnutí svým výhradním zaměřením na vedení mládeže a „přísně hierarchicky organizovanou strukturou, zaměřenou na výchovu a utváření charismatických vůdčích osobností“ (s. 7). Jeho sudetskou a katolickou variantou byl spolek Staffelstein, v němž se Scholz „profiluje jako strhující mládežnický vůdce a svých schopností pak využívá i ve svém pozdějším působení v církvi.“ (s. 9) Tato cesta pak Scholze ve 30. letech přivádí do „ideové“ blízkosti nacionálního socialismu, v Rakousku tehdy ilegálního (po maturitě v roce 1930 odchází Scholz jako novic do augustiniánského kláštera v Klosterneuburgu, kde také studuje teologii). Pěstují-li tedy Pausewangovi na základě ideálů Jugendbewegung (askeze, citlivost k přírodě, silné vnitřní prožívání, sebedisciplinizace) antiindustriální, rodinnou utopii přírodní prostoty, směřuje Scholz z podobného výchozího bodu k nacismu – ale po několika letech i k odboji proti němu. Krappmann v předmluvě také koriguje některé příliš ukvapené nebo naopak idealizované interpretace Scholzova nejednoduchého vývoje – např. z díla Jürgena Serkeho Böhmische Dörfer (1987, česky 2001), které si libuje v dramaticky formulovaných kontrastech a v šokující, leč sporné „autentičnosti“. Krappmann líčí Scholzovo nacionálně socialistické angažmá daleko realističtěji, což však věci samé neubírá na překvapivosti. Největším bludným kamenem Scholzova života zůstává jeho vlastnoručně vyplněná žádost o členství v NSDAP ze 14. 5. 1938, tedy dva měsíce po anexi Rakouska, která byla navíc místním funkcionářem „za zvláštní zásluhy v hnutí vřele doporučena“, byť nakonec nepřijata. Na podzim 1938 už katolický kněz Scholz zakládá v Klosterneuburgu svou odbojovou skupinu. Krappmann tento obrat vysvětluje jako Scholzovu reakci na nacistické represe proti katolické církvi v Rakousku, což je přesvědčivější než Serkeho představa o Scholzově náhlém prozření po návštěvě sjezdu NSDAP v roce 1936 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205829