Lenčin otec, docent Fořt, špičkový cévní chirurg, působil jako expert Světové zdravotnické organizace v marocké Casablance. Tomu se tehdejší reţim nebránil, prostřednictvím podniku zahraničního obchodu Polytechna odčerpával od mnoha podobných specialistů velký díl vyplácených valut na své, nejčastěji úplně jiné, neprůhledné účely. ― A řekneš mu to sama, Leni, aţ tam v létě budeme. Nebudu mu to přeci vypisovat v dopise! Doktor František Fořt se v době krátké dovolené do Čech nevracel, ale pozval manţelku s dcerkou hned na pět týdnů do Maroka, aby si té exotiky pořádně uţily, jak se vyjádřil. Po oficiálním seznámení Lukáše s paní Violou Fořtovou se Lenka do bytu v Ovenecké uţ prakticky nastěhovala. Od té chvíle po následující skoro čtyři měsíce se její, ale i Lukášův čas rozlomil na dvě nesourodé části. V onom menším, jakoby mechanickém prostoru, navštěvovala Lenka fakultu, chodila na přednášky, ba i seminářů se jakţ takţ zúčastňovala. Lukáš zase odcházel na své noční sluţby v Parkhotelu, kde působil jako vlídný, a snad i pozorný recepční. Druhá část jejich tepajících ţivotů byla mnohem vitálnější při vědomí kaţdého společného okamţiku. Pouţívali i vlastní, speciální mluvu plnou zdrobnělin a lichotných naráţek. A milovali se pokaţdé s úţasnou dychtivostí, jako by to mělo být naposledy. Začátkem července odletěla Lenka s matkou do Maroka. Dlouze se s Lukášem ještě v Ruzyni na letišti poobjímali a slíbili si, ţe kaţdý večer odloučení, přesně v sedm hodin na sebe budou intenzivně a soustředěně pět minut myslet. Věřili, ţe to bude fungovat, ţe dojde k přenosu citů a se zavřenýma očima se vlastně na onu chvilenku spatří. A tam, v odletové hale ruzyňského letiště viděl Lukáš Litera svou ţivotní lásku Lenku Fořtovou naposledy.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205828