Zcela za hranicí normativní výslovnosti jsou varianty, které se objevují v některých variantách španělštiny (např. v některých variantách španělštiny andaluské), spočívající ve změně místa artikulace dané okluzivy nebo dokonce v jejím zániku: *apto [ˈaθto], [ˈato]. Některé příručky hodnotí elizi okluzivy uvnitř slova jako vulgární: např. tendence hovorové španělštiny redukovat skupinu -ps-, -pt- uvnitř slova je považována za vulgární a z hlediska normy nepřijatelnou: dioptría [di̯ oˈtɾia]. Podobné výslovnostní varianty jako u apto nalezneme i u slov typu sep tiembre, séptimo, suscripto, tj. výslovnost skupin [pt], [bt], [β̞t], [β̞t] nebo [t]. Na rozdíl od slov typu apto je zde elize p v souladu s normou, a to i v pravopise, tj. též setiembre, sétimo, suscrito. 2) před frikativami s, θ se vyslovuje jako lehce desonorizovaná bilabiální aproximanta [β̞], okluziva působí v těchto pozicích dojmem afektovanosti: concepción [kõnθθeβ̞ˈθi̯ on]; eclipse *[ekˈlise]; pepsicola *[peˈsikola]. Výslovnostní norma povoluje vynechání p ve slovech psicología, psicólogo, pseudo- (výslovnost s p- je v těchto případech považována za nepřirozenou, afektovanou). K pravopisu těchto skupin viz kapitolu 7.1.1. B n Výslovnostní varianty: n
znělá bilabiální okluziva orální transkripce: [b] pravopis: b, v, w Vyslovuje se okluzivně (tedy stejně jako české [b]: rty se semknou, utvoří závěr, ten je rozražen výbuchem). 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205724