začala modlit a tvářila se přitom velmi opravdově. Hal stál rozpačitě vedle ní a sledoval, jak se modlí. Teprve po hodné chvíli se Jorgita na znamení konce modlitby pokřižovala. Předstoupila před další obraz světce a spustila rychle kradmým, tichým hlasem: „Modlila jsem se za vás. Aby se vám nic nestalo a abyste našel Užupis.“ „Děkuji.“ „Můj manžel při hledání Republiky Užupis umřel,“ zašeptala Jorgita, zatímco zapálila tyčinku před ikonou na zdi. Hal se jen zatvářil vyjeveně a nezmohl se na žádnou odpověď. „Prý to byla sebevražda, ale já tomu nevěřím. Určitě ho zabili.“ Po těchto slovech jí po obličeji přelétl stín smutku. Snažila se ale ovládnout a pokřižovala se. „Povězte mi, co víte o Republice Užupis,“ požádal Hal. Jorgita se ale zrovna oddávala modlitbě, a tak neodpovídala. Teprve když po chvíli modlitbu skončila, zašeptala: „Teď nemůžu. Přijďte dnes v devět večer do Mano kabiny.“ „Mano kabiny?“ „Ach tak. Vy asi nebudete vědět, kde to je.“ „Včera v noci jsem tam byl se svým běloruským přítelem Limasem a dnes dopoledne jsem se tam čistě náhodou zastavil, ale nejsem si jistý, jestli to znovu dokážu najít.“ Jorgita zřejmě nevěděla, jak by mu to vysvětlila. Zatvářila se zamyšleně, načež po chvilce řekla: „Máte tužku a papír? Napíšu vám adresu.“ Hal rychle vytáhl zápisník a plnicí pero a podal je Jorgitě. Ta se s perem v levé ruce a se zápisníkem v pravé rychle rozhlédla kolem sebe, jako by měla strach, že ji někdo sleduje, a ve spěchu napsala nějakou adresu. Byla levačka. Když dopsala, zahleděla se zvědavě na plnicí pero. „To je pěkně starý model Montblanc.“
98 Republika Uzupis sazba.indd 98
17.3.2015 11:01:42 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205526