„Aha, no jistě,“ řekla Lillemor a usmála se na něj zvláštním způsobem, který ho celého rozehřál. „Kozorozi nás svádějí a připravují nás o zdravý rozum. Ztrácíme sebekontrolu a napadají nás věci, které by nás napadat neměly nebo které si nepřejeme.“ „Aha,“ zamumlal a položil jí ruku na stehno. „Ďábel reprezentuje sobeckost, manipulaci, chtivost, lenost, žárlivost a…“ „Nemohla bys vzít jinou kartu?“ „Kozorozi se nechávají ovlivňovat nízkými pohnutkami.“ To budou spíš čistě mužské pohnutky, pomyslel si Motyka a posunul ruku ještě o kousek výš. „Karta reprezentuje věci, které jsou dané,“ pokračovala Lillemor a jeho ruku stále nechávala na místě. „Jako Kozoroh si možná často myslíš, že na něco nestačíš nebo že tě ostatní nedoceňují.“ „S tím druhým by se dalo souhlasit,“ řekl Motyka a posunul se k ní ještě o kousek. „Možná jsi závislý na lidech, které miluješ, ale zároveň se třeba domníváš, že pro ně nejsi dost dobrý.“ „Pst,“ zamumlal, protože její řeči už ho nudily. Místo toho udělal, co dělával vždycky, když se vedle něj ocitla přitažlivá žena. Položil jí ruku kolem pasu a políbil jí. Lillemor se mu okamžitě podvolila, zavřela oči a zaklonila se. „Víš, Motyko, můžu tě naučit i spoustu dalších věcí,“ vydechla a ruku s červeně nalakovanými nehty mu položila kolem krku. Když Motyka o chvíli později od své věštkyně odcházel, byl nadšený a cítil se alespoň o deset let mladší. Jak on to umí s ženskými! Chtělo se mu na místě se roztančit, ale pak si vzpomněl na Stinu. Chvíli bude muset sekat dobrotu. Jeho Stina je přece úžasná a on by ten jejich krásný vztah nerad zničil. Ne, tohle je jen taková aférka, trošku si okořenil život a nikdo se o tom nemusí dozvědět. Otevřel 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205525