„Používal svoje blboučká kouzla, ani nevěděl proč. Myslel, že s malou princeznou bude ještě snadnější pořízení než s jejími sestrami. Jenže se přepočítal. Od chvíle, kdy s princeznou poprvé promluvil, kdy se jí poprvé podíval zblízka do očí, začalo se s ním dít něco zvláštního. Jako by se mu všechny úskočné nápady vykouřily z mozku. Najednou mu bylo tak jinak. Neznámě. Hezky. Už neměl chuť vytahovat se svými triky. Ze všeho nejvíc si přál změnit se v malou bílou holubičku a usednout královské dceři na rameno.“ Lev dlouze zívl. „A to taky provedl.“ „A už s nikým v království nebojoval?“ zeptala jsem se a udělala jsem mu místo vedle sebe na posteli. Už jsem se netřásla. Cítila jsem se úplně klidná. Lev si lehl a objal mě kolem ramenou. „Už se nevrátil ke svým starým trikům,“ řekl. „Stal se tou nejnudnější holubičkou na světě a potom... Dál to neznám. Myslím, že tohle je konec. Konec pohádky.“ Chvíli jsme leželi mlčky vedle sebe. Venku byla jasná, mrazivá noc, měsíční světlo pokrývalo nábytek v pokoji jako bílé prostěradlo. Zvedla jsem ruku a dotkla jsem se Lvovy tváře. Z kůže mu vyrážely malé bodlinky vousů. „Dej mi pusu,“ zašeptala jsem. Dal mi pusu. Pak ještě jednu. Pak si přimáčkl moji hlavu do důlku mezi bradou a ramenem. „Musíme rychle spát,“ prohlásil. „Abychom se včas
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205458