v oknech za záclonami se nemohli dost vynadívat na ten neobvyklý výjev, že bránou procházejí dva zachumlaní muži a shánějí se po rebu Avramu Berovi. Rejzele byla zaskočena. Slezla z kanape, uvedla návštěvníky do parádního pokoje, nabídla jim židli a poslala Deboru, ať okamžitě přivede otce. Když se reb Avram Ber tu novinu dozvěděl, bleskurychle zapomněl na nadutého zetě i na výčitky svědomí. Celý se rozjařil. „Tak oni opravdu přijeli? No to se podiv. Bohu díky!“ Pod vousy si ještě něco zamumlal, znělo to jako modlitba, a vystřelil k domovu. Když vcházel do dveří, zářil. „Nevstávejte, prosím, jen seďte, seďte!“ Návštěvníci se znovu posadili. Avram Ber nakázal Deboře, aby zatopila pod samovarem. Rejzele ve jménu etikety chvíli poseděla s nimi, brzy se však omluvila a vrátila se na kanape. Debora mezitím vybrala ty nejlepší lžičky a vyleštila číšky, že se leskly jako křišťál. S vrcholným potěšením nalila červenavý průzračný čaj a sledovala, jak ho návštěvníci usrkávají. Oba muži byli jako svázaní a otec je musel jemně pobízet, aby si vůbec svlékli kožichy. Odmotali tedy z toporně ztuhlých šíjí neuvěřitelně dlouhé modré šály. Reb Avram Ber na ně naléhal, aby s rodinou poobědvali. Ten den brala Debora na dluh mnohem víc potravin než kdy předtím a na oplátku musela hokyni zodpovídat zvědavé dotazy ohledně návštěvníků: Co jsou zač? Ten kočár, kterým přijeli, jim patří? Co je sem přivádí? Jsou to jejich příbuzní? Chystají se zase odjet, nebo u nich zůstanou nadobro? Jakkoli se Debora vykrucovala a byla na slovo skoupá, stejně z ní hokyně nakonec spoustu věcí vytáhla. Po obědě se na dvoře znovu objevila drožka. Návštěvníci se omotali šálami a znovu Avramu Berovi kladli na srdce, aby se co
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205451