grafická oblast; v planetární pak subkontinent, skupina fyzicko-geografických oblastí a fyzicko-geografické pásmo. Systém dosti složitý – v základu stojí rozlišování homogenních a heterogen ních jednotek (není definována homogenita – závislá na měřítku, například nově vyvinutý systém klasifikace ekotopů pro dlouhodobé monitorování – Bunce et al. 2005). USA – klasifikace a regionalizace krajiny (Bailey 1996) Aplikovaná na lokální a regionální úrovni (grupování krajinných jednotek s podobnými vlastnostmi). Logicky proces induktivní.
Území (krajina) rozděleno do přirozených jednotek na základě prostorového uspořádání, jež ovlivňuje zdroje a přírodní procesy (dedukce – postup „dolů“).
Příklady: Humidní temperátní oblast (domain); teplé kontinentální oddělení; provincie smíšeného východního lesa.
V souvislosti se stále důraznější potřebou dlouhodobě sledovat resp. monitorovat změny v krajinách (například v kontextu globálních klimatických změn, viz kap. 12) se projevují snahy vyvíjet operativní, uživatelsky přístupné, snadno využitelné a měřítkově přiměřené typologie terestrického prostředí, vhodné například pro rozměr sjednocující se Evropy. Přijatelným kompromi sem škály pro plošnou monitorovací síť využitelnou malými i velkými státními útvary může být „habitat“ (stanoviště, biotopové nebo ekotopové mapování) jako skladebná komponenta tvořící krajinu, u níž má smysl použít i zavede né míry pro biodiverzitu. Praktická definice říká, že jde o „prvek zemského povrchu, který lze konzistentně prostorově definovat v prostoru tak, aby po stihoval základní prostředí, v němž organismy žijí“ (Bunce et al. 2005). Dosud existující klasifikace evropských stanovišť byly založeny na druzích, geografic kých parametrech, vegetačních jednotkách a faktorech prostředí (například systém EUNIS, Davies et Moss 2002). Tyto systémy se dobře hodily k obecné mu popisu kategorií ochrany přírody, ale ne už k monitorování, protože zahr novaly některé kategorie s velmi různě používanou náplní a mlhavou definicí (například „montánní“ nebo „submediteránní“). Zde publikovaná (Bunce et al. 2008) procedura monitorovacích záznamů vychází při klasifikaci z Raunkiero vých životních forem rostlin dominujících vegetačním formacím jako základ stanovištních jednotek, což ji činí operabilní (použitelnou i poučenými laiky, například farmáři), ne složitou (co do množství typů ve srovnání například s fytocenologickými klasifikacemi, založenými na taxonech, jejichž chování se areálově navíc mění a druhy nezřídka vstupují do různých prostředí) a přitom citlivou pro zachycení viditelných změn. Na nejnižší hierarchické úrovni sys tému figuruje 130 GHC (= general habitat classes) pro Panevropské teritorium (bez Turecka). Koncept doplňují kvalifikátory charakteristik prostředí, napří klad k popisu managementu nebo stupně přirozenosti (Kovář 2007). – 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205441