Proč tloustneme (Ukázka, strana 99)

Fotografie napravo byla pořízena o tři roky později, poté, co vyrostl o 23 centimetrů a vážil zhruba 23 kilogramů.

Přibral zhruba 7 a půl kilogramu během tří let, takže docela jistě konzumoval více kalorií, než vydával. Přejídal se. Tyto nadbytečné kalorie byly použity pro vytvoření veškeré nezbytné tkáně a struktur, které větší tělo potřebovalo, a to včetně více tuku. Ale nevyrostl proto, že konzumoval více kalorií. Konzumoval tyto kalorie navíc – přejídal se – protože rostl.

Růst mého syna, stejně jako každého dítěte, je v základu způsoben aktivitou růstových hormonů. Jak vyrůstá, příležitostně projde růstovými spurty, které budou doprovázeny obžerstvím a pravděpodobně i určitou dávkou lenosti. Apetit a lenost ale budou řízeny růstem, a ne naopak. Jeho tělo bude vyžadovat tyto nadbytečné kalorie, aby uspokojilo požadavky růstu – vybudovat větší tělo – a vymyslí způsob, jak je získat, ať už zvýšením apetitu, snížením výdeje energie nebo obojím zároveň. Až bude procházet pubertou, ztratí tuk a získá svaly; stále bude přijímat více energie než vydávat, a také toto bude řízeno hormonálními změnami.

To, že růst je příčinou a přejídání důsledkem, téměř jistě platí také pro naši tukovou tkáň. Abych parafrázoval to, co o této myšlence řekl německý internista Gustav von Bergmann před více než osmdesáti lety, nikdy bychom nebrali v potaz možnost, že děti vyrůstají do výšky, protože příliš jedí a příliš málo cvičí (nebo že přílišným cvičením brzdí svůj růst). Tak proč bychom se měli domnívat, že je toto funkční 106 | ZÁKONY TLOUŠŤKY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205440

vysvětlení pro tloustnutí (nebo udržování se štíhlými)? „Tělo si vždy najde zdroj pro potřeby svého růstu“, píše von Bergmann, „a má-li ztloustnout, i pokud by to mělo být na desetinásobek, využije k tomu v průběhu roku dostupné zdroje“.

Jediným důvodem domnívat se, že toto není pravda, tedy že příčina a následek jdou jedním směrem, když rosteme do výšky (růst způsobuje přejídání), a opačným směrem, když tloustneme (přejídání způsobuje růst), je fakt, že jsme tomu věřili odjakživa a nikdy nás nenapadlo se zamyslet nad tím, jestli to opravdu dává smysl. Daleko rozumnější je se domnívat, že růst v obou případech rozhoduje o apetitu a dokonce i o výdeji energie – a ne naopak. Netloustneme, protože se přejídáme; přejídáme se, protože tloustneme.

Vzhledem k tomu, že to, o čem jsme mluvili, není samo sebou, ale přesto je to zásadně důležité pro pochopení této problematiky, chci se vrátit zpátky k příkladu zvířat. Afričtí sloni jsou největší suchozemská zvířata na světě. Samci zpravidla váží více než 4,5 tuny, ačkoli překvapivě málo z toho je tuk. Vůbec největším zvířetem je vorvaň obrovský.

Může vážit 3 až 135 tun, a většina z toho je tuk. Afričtí sloni sní stovky kilogramů potravy denně a vorvani tisíce24 – úctyhodné množství. Ale žádný druh nevyroste do takových obřích rozměrů kvůli tomu, kolik toho sní. Jí úctyhodné množství potravy, protože jsou to obrovská zvířata. S anebo bez velkého množství tělesného tuku, velikost těla rozhoduje o tom, kolik tato zvířata sní.

Mláďata těchto druhů zvířat jedí také relativně velké množství potravy.

To proto, že při narození jsou opravdu veliká, a protože jejich geny je predisponují k růstu ještě o několik tisíc kilogramů (sloni) nebo mnoho desítek tisíc kilogramů (vorvani) více. Jak růst, tak velikost těla řídí apetit. Toto platí, ať už tato zvířata využívají kalorie k uložení tuku, nebo ke zvětšení svalů a ostatních tkání a orgánů. Ať už mají či nikoli obrovské množství tuku, stále platí stejná příčina a následek.

Nyní si představte to, co výzkumníci nazývají zvířecím modelem obezity – zvířata, jako například Wadeovy krysy, jejichž obezita byla vytvořena uměle v laboratoři, ale v přirozených podmínkách by nevznikla.

24 Toto platí pouze v létě. V průběhu ostatních měsíců vorvani zjevně žijí z tukových zásob, stejně jako hibernující hlodavci.

PROČ TLOUSTNEME | 107 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205440

Za posledních osmdesát let výzkumníci zjistili, že jsou schopni způsobit obezitu u myší a krys šlechtěním, chirurgickými zákroky (například odstraněním vaječníků), manipulací s jejich stravou a množstvím genetických manipulací. Zvířata, postižená těmito nedůstojnými praktikami, se nakonec skutečně stanou obézními – a to nejen funkčně obézními (jako vorvani obrovští nebo hibernující sysli). Mají sklon trpět stejnými metabolickými poruchami, včetně cukrovky, jako my, když se stáváme obézními.

Nezáleží nicméně na tom, jaká technika byla použita, aby se zvířata stala obézními; hlavní je, že se takovými, nebo alespoň znatelně tlustšími stanou (stejně jako Wadeovy krysy). To platí bez ohledu na to, zda mohou či nikoli přijímat více kalorií než stejná zvířata, která zůstanou štíhlá. Stanou se obézními nikoli z přejídání, ale protože operace, šlechtění, genetické manipulace nebo dokonce i změny ve stravovacích návycích narušily regulaci jejich tukové tkáně. Začnou ukládat kalorie jako tuk, s čímž se pak jejich těla musí vyrovnat: pokud je to možné, jedí více; pokud není, vydávají méně energie. Často pak kombinují obojí.25 Vezměte si například od počátku třicátých let do šedesátých let dvacátého století preferovanou metodu, jak učinit laboratorní hlodavce obézními. Jednalo se o chirurgický zákrok, který vyžadoval vložení jehly do části mozku známé jako hypothalamus, který kontroluje (ne náhodou) sekreci hormonů v těle. Po operaci někteří z těchto hlodavců nenasytně žrali a stali se obézními; někteří se přestali hýbat a stali se obézními a někteří zkombinovali obojí a stali se obézními. Neuroanatom Stephen Ranson, který se se svými kolegy v laboratoři Severozápadní univerzity stal průkopníkem těchto experimentů v třicátých letech dvacátého století, prvně předložil zřejmý závěr – že chirurgický zákrok má přímý vliv na zvyšování tělesného tuku u těchto hlodavců.

Po zákroku jejich tuková tkáň nasává kalorie, aby vyrobila více tuku; 25 Abych byl přesnější, každý zvířecí model obezity, který výzkumníci v laboratoři sledují (pokud vím), může být zařazen do jedné ze dvou kategorií: (1) ty, ve kterých stejná příčina a následek skutečně platí, a (2) ty, ve kterých výzkumníci nikdy neprovedli experimenty, aby to zjistili (uložit zvířatům redukční dietu a sledovat, jestli stejně ztloustnou), protože výzkumníky vůbec nenapadlo, že by zvířata mohla ztloustnout z jiné příčiny, než je přejídání.

108 | ZÁKONY TLOUŠŤKY Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205440