Zahoukal klakson a z okénka šedého jaguáru se ozvalo hlasité: Ahój! Tak už to vím, povídá Majro. Co myslíš? podivila jsem se. Už vím, proč tak dobře zná Prahu. Pomalu jsem se rozpomínala. Máš pěkný auto, pochválila jsem ho. Jojo, z druhý ruky, ale nekup to, když je to jaguárek, okej! Vykrádal tam byty. Kdo? Co? No Standa přece. Standa vykrádal v Praze byty? Jak to, prosím tě, víš? zděsila jsem se. A začala usilovně přemýšlet, jestli nám doma náhodou něco nechybí. Sám mi to řek, na to Majro. Jen tak, mezi řečí. Nejradši prej chodil na Vinohrady a do Dejvic, okej? Praktikoval to několik let, prodával ty věci v jižních Čechách, ty onačejší pak prodával dál, do Německa, do Rakouska. Nakonec ho zabásli, ale jeho ženská zaplatila kauci. Nedostavil se k soudu pro rozsudek, místo toho pláchnul sem. Chtěla jsem se zeptat na tisíc dalších věcí, jaká že to ženská za něho zaplatila, co se s ní stalo, co že je to ten Stan za člověka a jak se mohl dostat až sem, ale Majro už jednou nohou šlapal na plyn. Neměl stání. Tohle téma už ho nudilo a navíc spěchal. Měl v Capistranu rande se svou bývalou manželkou a nemohl se dočkat. I přes to horko jí vezl kytici růží. E VA
Mike byl vždycky populární. Nechyběl na žádné party. Byl veselý, společenský, zábavný a vždycky měl peníze. Jezdil v pěkném autě a nám, sourozencům, půjčoval s nízkým úrokem na benzin. Na mě trpěl a občas mi půjčoval i bez úroku. Že kouřil trávu, věděli kromě naší mámy snad všichni v Pasadeně, ale že byla většina obyvatel i jeho věrnou klientelou, a ne jenom pokud šlo o trávu, to z naší rodiny nevěděl nikdo. Když ho konečně chytili, protože každého jednou chytí, bylo to pro nás pro ANÍSA
102 A N Í S A
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205439