celistvost postavy, v jeho inteligentním herectví nechyběl ani smysl pro nadhled či groteskní karikaturu, k čemuž napomáhala i jeho fyziognomie. Tento kulaťoučký chlapík ale uměl zpravidla překvapit – pobavit, často i dojmout. Jeho doménou je tragikomedie, kde může naplno uplatnit bujnou fantazii se smyslem pro ironický odstup a jemnou stylizaci, psala nadšeně kritika ódy na jeho herecké kreace. Přesto si na slovenské první scéně dlouho nezahrál, protože o tři roky později, tedy v roce 1968, spoluzakládal generační Divadlo na korze. Když bylo po dvou letech existence rozprášeno, působil na Nové scéně, kde vydržel poměrně dlouho. Teprve v roce 1989 nastoupil angažmá – a znovu se tak po dvaceti letech vrátil – do Slovenského národního divadla, kde hraje dodnes. Přitom hostuje i na jiných scénách, v Bratislavě třeba ještě ve Studiu S nebo v divadle Aréna, v Praze v Divadle na Vinohradech, v Brně v Národním divadle či v Městském divadle ve Zlíně. Na filmovém plátně debutoval už v roce 1965, bylo to v komedii režiséra Petra Solana Kým sa skončí táto noc, ve které si zahráli se Stanem Dančiakem hlavní role. Příběh sleduje, kterak si vyhazují z kopýtka na dovolené v Tatrách dva instalatéři, přičemž balí dvě pěkné české slečny v podání Jany Gýrové a Jitky Zelenohorské. Tak trochu nová vlna 60. let, tak trochu podobnost čistě náhodná s českými snímky jako Lásky jedné plavovlásky (1965) nebo Světáci (1969). Poté následovala řada slovenských filmů, v nichž se ale musel zpravidla spokojit
s vedlejší nebo malou, zato komickou rolí, čímž byl zařazen do škatulky komiků.
Radikální řez Zatímco v divadle nebo na televizní obrazovce se v 70. letech vyprofiloval jako zajímavý herec velkého formátu a mnoha rejstříků, ve slovenských filmech často jen přihrával. Zvrat v jeho filmové kariéře nastal poté, co začal spolupracovat s českými filmaři, kteří jako by odhalili jeho „skryté rezervy“. Možná za to může právě televize, kde přece jenom něco předvedl. Takovým prvním filmem, kterým si Marián Labuda st. získal české publikum, byla parodie na gangsterky režiséra Juraje Herze Buldoci a třešně (1981), kde si ve hvězdném obsazení (Jiří Kodet, Rudolf Hrušínský st., Josef Dvořák, Jiřina Bohdalová, Karel Effa, Lenka Kořínková, František Filipovský, Dagmar Veškrnová-Havlová, Petr Nárožný a další) zahrál Itala Carmella, mafiánského bossa, kterému se snaží dostat na kobylku jiná povedená mafiánská rodinka. Ještě větší slávu mu přinesla komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková (1985), kde představuje bodrého šoféra vesnického JZD Karla Pávka. Filmový příběh z českého venkova sleduje více osudů či vztahů postav a postaviček, ale tím nejsledovanějším je patrně pracovně-otcovský vztah Pávka vůči jeho závozníkovi Otíkovi (maďarský herec János Bán). O tom, jak přišel k roli Pávka, herec prozradil: „Menzel přišel na představení, které
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205397