jakarta
taneční kroky, než klopýtl a spadl či seskočil. Ženy, které se zase oblékly nebo se předtím vůbec nesvlékly, a ženy příliš neklidné, aby vydržely na jednom místě – jako například Kath –, které se procházely podél vody (kde už nikdo ne plaval, koupání už všichni pustili z hlavy), kráčely teď za zvuků hudby úplně jinak. Sebevědomě se pohupovaly, ja koby v dobrém rozmaru, a pak stále vyzývavěji, jako krasavice ve filmu. Slečna Campová seděla na své kládě a usmívala se. Dívka, které Kath a Sonje říkaly Debbie Reynoldsová, seděla na písku, opírala se o kládu a plakala. Pohlédla na Kath a usmála se. „Já nejsem smutná,“ řekla. Její muž hrával na vysoké škole fotbal a teď provozoval autoservis. Kdykoli přišel za svou ženou do knihovny, tvářil se jako pravý fotbalista, který je mírně znechucen celým zbytkem světa. Teď klečel vedle ní a pohrával si s jejími vlasy. „To nic,“ řekl. „Ona to vždycky hrozně prožívá. Viď, zlato?“ „Ano,“ přisvědčila. Kath zahlédla Sonje, jak prochází mezi lidmi u ohně a rozdává žužu. Někteří si napíchli pěnové bonbóny na klacík a opékali je nad plameny, jiní si jimi jen tak pohazovali, až se jim zakutálely do písku. „Debbie Reynoldsová pláče,“ řekla Kath. „Ale prý to nic není. Prý je šťastná.“ Rozesmály se a pak se objaly, až mezi sebou rozmáčkly sáček s bonbóny. „Bude se mi po tobě stýskat,“ řekla Sonje. „Takovou kamarádku už nenajdu.“ „Mně taky,“ řekla Kath. Vzaly si každá jeden bonbón a snědly ho studený, pak se zase rozesmály a zadívaly se jedna na druhou s dojetím a smutkem. „Nikdy na tebe nezapomenu,“ řekla Kath. „Jsi moje úplně nejlepší kamarádka.“
MUNRO-Laska_tisk.indd 98
6.3.2015 10:33:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205274
99
„A ty moje,“ řekl Sonje. „Úplně nejlepší. Cottar mi řekl, že se chce dneska vyspat s Amy.“ „Nedovol mu to,“ řekla Kath. „Jestli ti to tolik vadí, tak mu to nedovol.“ „No, tady nejde o to, jestli mu to dovolím nebo ne,“ řekla Sonje statečně. „Kdo si dá čili?“ zvolala nahlas. „Cottar rozdává čili. Kdo si dá čili?“ Cottar mezitím vynesl hrnec pod schody a postavil ho do písku. „Pozor na ten hrnec,“ varoval všechny jako malé děti. „Pozor na ten hrnec, je horký.“ Sedl si na bobek a rozděloval porce. Na sobě měl jen ručník s volně plandajícími cípy. Amy stála vedle a podávala mu misky. Kath si stoupla proti němu a sepjala ruce. „Prosím, Vaše Milosti,“ řekla. „Nejsem hodna vaší krmě.“ Cottar se vztyčil, pustil naběračku a položil jí dlaně na hlavu. „Buď požehnáno, mé dítě, takto budou poslední první.“ Políbil ji na skloněnou šíji. „Och,“ vydechla Amy, jako by sama přijímala nebo dávala polibek. Kath zvedla hlavu a obrátila pohled k ní. „Moc ráda bych měla takovou rtěnku,“ řekla. „Tak pojď se mnou,“ vyzvala ji Amy. Odložila misky, vzala Kath zlehka kolem pasu a vyvedla ji po schodech. „Tudy,“ řekla. „Uděláme z tebe krasavici.“ V malinké koupelně vedle Cottarovy a Sonjiny ložnice si Amy rozložila kelímky, tuby a tužky. Musela se spokojit se záchodovým sedátkem, jinde nebylo místo. Kath se posadila na kraj vany. Tváří se téměř dotýkala Amyina břicha. Amy jí potřela tváře jakousi vodičkou a pak jí nanesla na oční víčka krém. Potom jí poprášila obličej pudrem, přejela jí štětečkem obočí a nanesla na ně lesk, a řasy nabarvila třemi vrstvami
MUNRO-Laska_tisk.indd 99
6.3.2015 10:33:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205274
jakarta
maskary. Obtáhla rty a přejela je rtěnkou, pak je obtiskla do ubrousku a namalovala ještě jednou. Nakonec uchopila Kathin obličej do dlaní a natočila jej ke světlu. Kdosi zaklepal na dveře a pak zalomcoval klikou. „Moment,“ zvolala Amy. A pak: „Co je, nemůžete si jít ulevit za kládu?“ Nedovolila, aby se Kath podívala do zrcadla, dokud ne skončila. „Hlavně se neusmívej,“ řekla. „To zkazí celý dojem.“ Kath nechala poklesnout čelist a tupě zírala na svůj obraz. Rty měla jako oblé okvětní plátky lilie. Amy ji odtáhla od zrcadla. „Takhle jsem to nemyslela,“ řekla. „Radši se na sebe nedívej vůbec. Hlavně se nesnaž dělat nějaké obličeje. Vypadáš moc hezky.“ „Snad to ten váš drahocenný měchýř vydrží,“ křikla směrem k novému, nebo možná pořád stejnému zoufalci, který se dobýval do dveří. „Už jdeme.“ Shrábla svou výbavu do toaletní taštičky a zastrčila ji pod vanu. „Tak pojď, krásko,“ vyzvala Kath. Amy a Kath tančily na molu, smály se a všelijak pitvořily. Různí muži se pokoušeli mezi ně vstoupit, ale obě aspoň nějaký čas odolávaly. Nakonec to vzdaly a nechaly se rozdělit, tvářily se nešťastně a mávaly rukama jako z hnízda vypadlá ptáčata, když s nimi noví partneři kroužili pryč. Kath si nevzpomínala, že by muže, s nímž tančila, za celý večer předtím viděla. Byl asi tak starý jako Cottar, vysoký, v pase začínal kulatět, měl husté kudrnaté vlasy a kolem očí změkčilý, ukřivděný výraz. „Myslím, že brzo spadnu,“ řekla. „Točí se mi hlava. Asi skončím ve vodě.“ „Já vás chytím,“ řekl. „Točí se mi hlava, ale nejsem opilá,“ řekla. Usmál se a Kath si pomyslela: Tohle říkají opilci vždycky.
MUNRO-Laska_tisk.indd 100
6.3.2015 10:33:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205274