jakarta
taneční kroky, než klopýtl a spadl či seskočil. Ženy, které se zase oblékly nebo se předtím vůbec nesvlékly, a ženy příliš neklidné, aby vydržely na jednom místě – jako například Kath –, které se procházely podél vody (kde už nikdo ne plaval, koupání už všichni pustili z hlavy), kráčely teď za zvuků hudby úplně jinak. Sebevědomě se pohupovaly, ja koby v dobrém rozmaru, a pak stále vyzývavěji, jako krasavice ve filmu. Slečna Campová seděla na své kládě a usmívala se. Dívka, které Kath a Sonje říkaly Debbie Reynoldsová, seděla na písku, opírala se o kládu a plakala. Pohlédla na Kath a usmála se. „Já nejsem smutná,“ řekla. Její muž hrával na vysoké škole fotbal a teď provozoval autoservis. Kdykoli přišel za svou ženou do knihovny, tvářil se jako pravý fotbalista, který je mírně znechucen celým zbytkem světa. Teď klečel vedle ní a pohrával si s jejími vlasy. „To nic,“ řekl. „Ona to vždycky hrozně prožívá. Viď, zlato?“ „Ano,“ přisvědčila. Kath zahlédla Sonje, jak prochází mezi lidmi u ohně a rozdává žužu. Někteří si napíchli pěnové bonbóny na klacík a opékali je nad plameny, jiní si jimi jen tak pohazovali, až se jim zakutálely do písku. „Debbie Reynoldsová pláče,“ řekla Kath. „Ale prý to nic není. Prý je šťastná.“ Rozesmály se a pak se objaly, až mezi sebou rozmáčkly sáček s bonbóny. „Bude se mi po tobě stýskat,“ řekla Sonje. „Takovou kamarádku už nenajdu.“ „Mně taky,“ řekla Kath. Vzaly si každá jeden bonbón a snědly ho studený, pak se zase rozesmály a zadívaly se jedna na druhou s dojetím a smutkem. „Nikdy na tebe nezapomenu,“ řekla Kath. „Jsi moje úplně nejlepší kamarádka.“
MUNRO-Laska_tisk.indd 98
6.3.2015 10:33:48 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205274