by na sedlákova slova nedal. Sdělím s ním, že ten hocha bije. Bakos jen hlavou kroutil. — Ouřední šiml milerád na čas si dává, pane doctore. A Šándorka v tu ránu bychom s sebou vzíti měli. Každé bití, každá kletba, jež na hlavinku jeho se snáší, živí duchův hněv. Tím více bude doctora Horvátha a rodinu jeho obtěžovati. Neutichne, dokaváď to, co za hřích svůj pokládá, odčiněno nebude. Vtom hejno dětí v kabátky a čapky oděných ze školy se vyrojilo. S úlevou v radovánky všeliké se pustily, zvadlosť jejich, jež při úloh rozoumek tuze zkoušejících zdolávání na ně byla dolehla, pomalu se vytrácela, vážné nauky šly nyní stranou. Jedno z dětí uhlídalo kočku, s rolničkou jakousi na ocas přivázanou, pacholek něčí nezvedený či z dlouhé chvíle bezzemek mohl s ní tak naložiti. Mourek dočista byl vyplašený a rozběhnuvší se k němu dítka ještě větší leknutí mu přivodila. Přehnal se kol nás, za sebou s pádící drobotinou. Zakrátko slyšíme, kterak děti na Šándorka volají. Kocourek totiž právě do otčíma jeho dvora vlezl. Děti chtěly, by Šándorek zpátky k nim kočku zahnal. Hospodář v domě měl cos na práci, pozor nedával, a tak Šándorek jal se kocourka pronásledovati. Ten hupky přes plot a poznovu po ulici uháněl. Šándorek za ním. U jednoho plotu už už zvířátko chytil, ale to se nedalo: Poškrábalo kloučka a bylo v prachu. Plačícího Šándorka některá z dítek litovala, jiná se mu posmívala, brzy však všechna se rozutekla.
{ 97 }
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205259