Kapitola 3
skutečně nejedná o příjem z podnikání, tedy o takový příjem, při kterém je sledováno i dosažení zisku a který je určující charakteristikou stálé provozovny. V důkazní nouzi by totiž správce daně po splnění příslušných podmínek dovodil vznik stálé provozovny zahraničního subjektu a byl by oprávněn stanovit její základ daně náhradní metodou (§ 23 odst. 11 ZDP) a požadovat případně od plátce dodatečné splnění povinnosti zajistit daň. Unést důkazní břemeno zde znamená pro poskytovatele služby i pro plátce přinejmenším prokázat, že částky účtované zahraniční společností za poskytnuté zaměstnance nepřesahují jejich osobní náklady. Ani to však nemusí stačit. Protože se jedná o řízený obchod mezi spojenými osobami, může správce daně dovozovat např. realizaci zisku ze služeb prostřednictvím nepřiměřených převodních cen z jiných vzájemných obchodních transakcí. Nejde přitom o prostor pro libovůli správce daně. Jeho postup limituje zásada uvedená v § 92 odst. 5 písm. c) DŘ, podle které je to v takových případech správce daně, kdo musí nejprve prokázat existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví a jiných povinných evidencí či záznamů vedených daňovým subjektem. V některých případech může být působení zahraničních expertů posouzeno i zcela jinak. Jestliže jejich působení souvisí převážně s předáním hospodářsky využitelných znalostí splňujících definici know-how, může být příjem mateřské společnosti vyhodnocen jako příjem z licencí (čl. 12 MS OECD), ze kterého je plátce povinen srazit daň odpovídající ujednáním příslušné SZDZ nebo ustanovení § 36 odst. 1 ZDP při absenci smlouvy. Stálá provozovna v takovém případě nevznikne.
Příklad: pronájem technologie s obsluhou Švýcarský dodavatel pronajme české stavební firmě speciální razící štít pro hloubení silničního tunelu. Spolu se zařízením jsou vysláni dva zaměstnanci. Cena za pronájem zahrnuje jak hodnotu užívání technologie, tak i práci obou specialistů. Jakému režimu budou v ČR podrobeny příjmy této švýcarské firmy? Pronájem movitých věcí je obecně v uzavřených smlouvách o zamezení dvojího zdanění (s výjimkou Irska) podřazen pod režim licenčních poplatků. Je tomu tak i v případě smlouvy se Švýcarskem32, která v dodatkovém protokolu limituje srážkovou daň z licenčních poplatků sazbou 5 %. Otázkou ovšem je, zda lze za součást příjmů z pronájmu technologie považovat i úhradu za práci vyslaných zaměstnanců švýcarské firmy. Jde o mezní situaci, u které mohou hrát roli detaily smluvního vztahu. Komentáře k MS OECD k takovým případům uvádějí: Jestliže podnik jednoho státu přenechává nebo pronajímá 32
Č. 281/1996 Sb., Smlouva mezi vládou České republiky a Švýcarskou spolkovou radou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205216