„Haló, Danielo, tady Vagner.“ „Dobrý den, co se děje? Máte něco nového?“ vyzvídala. „Určitě. Ale nevím, co na to říct.“ „Sejdeme se jako vždycky. Stala se mi taková podivná věc a já bych jí ráda přišla na kloub. Stejně jsem vám chtěla volat. Ale dneska nemohu. Zítra odpoledne, kolem páté. Vyhovuje vám to?“ „Ovšem. Budu tam.“ „Tak fajn. Nashle.“ Tak rád poslouchal její hlas. Těšil se, až ji zase uvidí. Moc by si přál mít ji jenom pro sebe. Kéž by se mu konečně podařilo odpoutat ji od toho nevěrného manžela! Určitě by se jí ulevilo a měla by po starostech. Takhle se jen zbytečně trápí a nedá si říct. Jak jen může pomoct někomu, kdo se jeho pomoci neustále brání?
Příštího dne lilo jako z konve. Když se Daniela dostala na místo setkání, ani se jí nechtělo vylézat do té sloty. Naštěstí Vagner vystoupil ze svého auta a nasedl k Daniele. Nemohl ji přece nechat promoknout. Když si konečně setřepal vodu ze saka, usmál se na Danielu. „Psí počasí, co? Jak se máte?“ „Celkem vyčerpaně, ale to není podstatné. Povídejte, co pro mě máte,“ vyzvala ho bez velkých okolků. Už se nemohla dočkat, co se zase dozví. „Konečně jsem na to přišel.“ Daniela na něho tázavě hleděla a jemu to dělalo moc dobře. „Tak mluvte. Na co jste to přišel?“ „Na to, za koho je vdaná ta milenka vašeho muže.“ „Tak mě nenapínejte, sakra.“ Str. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205019