98 / Včelařské dřeviny a byliny
Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum Bertol. syn. Verbascum thapsiforme Schrad.) Dvouletá bylina s přímou lodyhou vysokou přes 200 cm. Lodyha i listy jsou na povrchu hustě plstnaté. Přízemní růžici listů tvoří přisedlé nebo jen krátce řapíkaté, eliptické – podlouhlé, hrubě vroubkované a tupě špičaté listy. Lodyžní listy jsou naopak ostře zašpičatělé a sbíhavé. Květy divizen jsou pětičetné, přisedlé a poměrně velké. Mají kolovitou nebo široce rozevřenou nálevkovitou korunku, která je jen zdánlivě pravidelná, ve skutečnosti je souměrná. Květy ve svazečcích tvoří lichoklas. Korunky jsou světle žlutě zbarvené. Dvě spodní tyčinky jsou delší, tři horní nápadně kratší (obr. 97 v obrazové příloze). Plodem jsou tobolky s mnoha drobnými semeny. Divizna kvete v červenci a srpnu. U nás jsou divizny rozšířeny v mnoha druzích, všechny vyžadují teplé a slunné stanoviště a hlubokou hlinitou půdu bohatou na vápník. Rostou v úvozech, na okrajích cest a na železničních náspech. Nepohrdnou ani kamenitými svahy. Po vysemenění většina rostlin uhyne ještě v témže roce. Pro farmaceutické účely se sbírá květ, otrhává se jen koruna s tyčinkami. Je třeba mít na zřeteli, že květy snadno opadávají. Obsahují hlavně látky slizovité, flavonoidy, silice, saponiny a cukry. V léčitelství se květy divizen používají proti kašli, při zánětech úst a hrtanu. Nálev při vnitřním užití tvoří a uvolňuje hleny. Je účinný při zánětu průdušek, černém kašli, chrapotu a při astmatické bronchitidě. Má desinfekční účinky, a proto se většinou používá při léčení bércových vředů a hemeroidů. Včelařský význam: Divizny mají nektária na vnitřní straně korunních plátků nedokonale vyvinutá. Proto jsou pro včely významné jen jako zdroj pylu. Pyl je drobný, mírně zploštělý, trojhranný, se třemi otvory a jemně zrnitým povrchem. Včely ho sbírají převážně v ranních hodinách a rouskují jej do oranžových rousek. Je zdrojem bílkovinné výživy v letním období. Má vliv na dlouhověkost zimních včel, a proto je jeho přínos významný.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare L.) Vytrvalá, 20–50 cm vysoká rostlina s dřevnatým oddenkem. Lodyhu má vlnatě chlupatou a vystoupavou, listy krátce řapíkaté, vejčité, 2–4 cm dlouhé, celokrajné nebo jen mírně vroubkované. Dvoupyské květy jsou 2–7 mm dlouhé. Korunu mají bledě červenou nebo špinavě bílou. Rostou v květenství – vidličnatých latích. Plody jsou hladké hnědé tvrdky. Dobromysl kvete od července do konce září a patří mezi vyhledávané léčivé rostliny. Obsahuje thymolovou silici, třísloviny, hořčiny. V léčitelství se používá jako kloktadlo proti kašli, proti nemocem dýchacího ústrojí a při zánětech mízních uzlin. Je to rostlina velmi přizpůsobivá. Roste na pasekách, mýtinách, v listnatých lesích a na okrajích lesních porostů. Nevyhýbá se vápencovým podkladům. Je rozšířena od nížin po subalpinské pásmo. V zahrádkách se často pěstuje jako trvalka, protože je vhodnou kuchyňskou náhražkou majoránky. Včelařský význam: Je dobrou nektarodárnou rostlinou. Dobromysl obecná
N = 1,1 mg
C = 76 %
C. h.= 0,83 mg
Pylodárnost není nijak vynikající. Pylové rousky mají šedivou barvu. Čisté druhové medy neznáme. Ve Středomoří se však dobromysl spolu s mateřídouškou a saturejkou podílí na vzniku tzv. hymetského medu na řeckých ostrovech a tymianového medu v Provensálsku. Jsou to medy velmi vonné, jantarově zbarvené, chutné, krystalizující v jemných krystalech.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS205016