98
Úvod do studia práva
10.4.1.1 Protiprávní jednání a právní odpovědnost
Protiprávní jednání lze charakterizovat jako lidské chování, které je objektivně v rozporu s právem (je právem zakázané, reprobované) a porušuje nebo ohrožuje právem chráněné společenské zájmy a vztahy. Podle povahy právem chráněných společenských zájmů a intenzity jejich ochrany dělíme protiprávní jednání na trestné činy, správní delikty, disciplinární delikty, delikty z poru šení povinností ve vztazích upravených soukromoprávní metodou úpravy (způsobené škody, prodlení, vadné plnění ap.) Z toho plyne i klasifikace druhů právní odpovědnosti na veřejnoprávní (odpovědnost za trestný čin, odpovědnost za správní delikt), odpovědnost disciplinární, odpovědnost soukromoprávní (odpovědnost za porušení povinností ve vztazích upravených soukromoprávní metodou úpravy). A. Trestný čin Trestným činem se rozumí pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný (u mladistvých pachatelů musí být stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než malý), není trestným činem ani v případě, že vykazuje znaky trestného činu. Aby šlo o trestný čin, je nutno splnit zároveň dvě podmínky: Aa. čin musí být nebezpečný pro společnost (materiální podmínka); Ab. čin musí vykazovat znaky uvedené v trestním zákoně (formální podmínka). Obě podmínky musí být splněny současně, pokud by byla naplněna pouze jedna, nejde o trestný čin. Aby byl pojem trestného činu plně vymezen, je třeba doplnit, že trestní zákon považuje ze trestné, a tedy ze trestný čin, také přípravu ke zvlášť nebezpečnému trestnému činu, pokus trestného činu, organizátorství, návod a pomoc k trestnému činu. Ad Aa. Pojem nebezpečnost trestného činu pro společnost není v zákoně definován, jsou v něm však stanovena kritéria, z nichž se v konkrétním případě vychází při hodnocení jejího stupně. Kritérii jsou především osoba pachatele, míra zavinění a pohnutka, způsob provedení činu a jeho následky, jeho okolnosti a význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen; zčásti jsou tato kritéria vymezena v tzv. přitěžujících a polehčujících okolnostech. Ad Ab. Pod pojmem znaky uvedené v zákoně je možné rozumět naplnění znaků některé ze skutkových podstat trestných činů popsaných ve zvláštní části trestního zákona a dále stanovený věk pachatele a jeho příčetnost. V trestním právu se nutně projevují určité výrazné rysy vyplývající z povahy práva, zejména se tu projevuje jednota represe (trestání) a výchovy. Za spáchaný čin ukládá trest po provedeném trestním řízení soud. Systém trestů je upraven tak, že zahrnuje takové újmy, které na základě spravedlivého postihu odpovídají závažnosti deliktu. Ve smyslu trestního zákona může soud uložit některý z těchto taxativně vymezených druhů trestů: odnětí svobody, obecně prospěšné práce, ztrátu čestných titulů a vyznamenání, ztrátu vojenské hodnosti, zákaz činnosti, propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci, vyhoštění a zákaz pobytu. Žádný jiný druh trestu nemůže být podle českého právního řádu za trestné činy uložen. Kromě trestů mohou být ukládány i ochranná opatření, ale jen ta, která jsou upravena trestním zákonem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204981
Právní odpovědnost
99
Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit i na ostatní členy společnosti (jde tedy o individuální a generální prevenci). C. Správní delikt Správní delikt je protiprávní jednání společensky škodlivé, jehož znaky jsou stanoveny zákonem, za které ukládá správní orgán na základě zákona a způsobem zákonem stanoveným sankci. Hodnoty a zájmy společnosti jsou chráněny často ustanoveními jednak o správním deliktu, jednak o trestném činu. Hranice mezi trestnými činy a správními delikty bývá spatřována zejména v závažnosti deliktu a dále v rozdílném stupni společenské nebezpečnosti, resp. škodlivosti. Přitom hranice mezi trestnými činy a správními delikty se pod vlivem řady příčin může měnit a vyvíjet. Podle platné české úpravy se při tom vychází ze zásady, že u většiny správních deliktů je rozhodnutí správního orgánu přezkoumatelné soudem. V platném českém soudním řádu je možné rozlišovat: ■■ Přestupky – zde můžeme vymezit společné a odlišné rysy mezi trestnými činy a přestupky. Společným atributem trestných činů a přestupků je, že v obou případech jde o protispolečenské činy, dále je shodné i to, že se vyžaduje zavinění jednajícího, jeho příčetnost a dosažení předepsaného věku. Trestný čin se liší od přestupku v materiálním znaku, tj. stupni společenské nebezpečnosti; rozdíly lze vysledovat i ve vymezení přestupků, kdy za přestupek lze považovat i jiné zaviněné protispolečenské jednání, než které je uvedené v Zákoně o přestupcích za podmínky, že takové jednání je za přestupek označeno v jiném zákoně (např. stavebním, celním apod.), pokud ohrožuje nebo porušuje zájem společnosti. Dalším rozdílem jsou i kvalitativně odlišné právní následky spojené se spácháním deliktu; škála sankcí za přestupek je užší, sankce jsou mírnější a jako sankci nelze nikdy uložit trest odnětí svobody, za přestupek lze uložit pouze napomenutí, pokutu, zákaz činnosti a propadnutí věci. I zde lze za spáchaný přestupek uložit ochranné opatření za podmínek, které vymezuje zákon. Navíc od uložení sankce lze v případě rozhodnutí o přestupku upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku. ■■ Jiné správní delikty fyzických osob postihované na základě zavinění. ■■ Správní delikty právnických a fyzických osob postihované bez ohledu na zavinění (tedy na základě odpovědnosti objektivní). Sankce ukládané za správní delikty mohou mít povahu relativně méně tíživé újmy. D. Disciplinární delikt Disciplinární delikt spočívá v porušení discipliny, určité kázně založené na plnění zvláštních právních povinností vyplývajících ze specifických právních vztahů (např. soudci, advokáti, lékaři). O disciplinárních deliktech rozhoduje subjekt nadaný ze zákona disciplinární pravomocí. Zajišťuje se tak řádný výkon veřejné služby a vnitřní pořádek. Typickými disciplinárními sankcemi jsou důtka, veřejná důtka, snížení platu apod. Pro podstatu disciplinární odpovědnosti je tedy rozhodující, že má interní povahu, je uplatňována jen vůči osobám, které jsou na základě právního poměru ve vztahu určité odpovědnosti vůči tomu, kdo disciplinární odpovědnost uplatňuje. Odpovědnostní disciplinární vztah proto zaniká, jakmile končí takový poměr.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204981
100
Úvod do studia práva
E. Soukromoprávní delikt Na rozdíl od jiných forem právní odpovědnosti tu vzniká zásadně odpovědnostní vztah mezi tím, kdo nesplnil povinnost (delikventem) na jedné straně, a subjektem, jemuž vznikla újma, a nikoli vztah mezi delikventem a subjektem, který autoritativně rozhoduje o uložení sankce. Zvláštní je, že oprávnění z odpovědnostního vztahu (oprávnění, jež až dosud neměl) tu vzniká tomu subjektu (fyzické osobě či právnické osobě), kterému bylo protiprávním jednáním porušeno (resp. ohroženo) právo. Tím se zásadně odpovědnostní delikty soukromoprávní povahy liší od odpovědnosti za trestné činy, přestupky a správní delikty (odpovědnostní vztah tu vzniká mezi státem reprezentovaným státním orgánem a tím, kdo nesplnil povinnosti) i od odpovědnosti za disciplinární delikt (odpovědnostní vztah tu vzniká mezi delikventem a tím, kdo na základě zákona odpovědnost uplatňuje). Typické také je, že rušiteli tu vzniká povinnost nést sankci, jež směřuje k obnovení porušených právních vztahů, popř. poskytnutí odpovídajícího zadostiučinění (satisfakce). Může spočívat například v povinnosti nahradit způsobenou škodu, v povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, v povinnosti odstranit vady věci, popřípadě poskytnout přiměřenou slevu, zaplatit úroky či poplatky z prodlení apod. Odpovědnost za delikty postihované sankcemi typickými pro soukromoprávní metodu úpravy vztahů se projevuje v různých konkrétních formách. V podrobnostech je odlišně upravena odpovědnost za škodu podle občanského zákoníku, odpovědnost za škodu podle zákoníku práce a podobně. Těmto v podrobnostech rozdílným právním institutům je společné: ■■ odpovědnostní právní vztah vzniká mezi subjekty (typicky fyzickými osobami či právnickými osobami), které jsou navzájem ve vztahu právní rovnosti; ■■ odpovědnostní povinnost má především reparační funkci, směřuje k maximálně možnému obnovení porušených (ohrožených) právních vztahů a chráněných zájmů. Protiprávním jednáním může zároveň vzniknout delikt soukromoprávní a delikt veřejnoprávní (trestný čin, správní delikt), například byla-li protiprávním jednáním způsobena škoda na zdraví, majetku nebo životním prostředí.
10.4.1.2 Protiprávní stav a právní odpovědnost
V určitých výjimečných případech (s ohledem na zvýšenou ochranu ostatních osob) spojuje právo vznik právní odpovědnosti s určitým fakticky nastalým stavem, který je v rozporu s objektivním právem, a proto právo ukládá např. i subjektu, který takový stav nevyvolal, aby jej odstranil. I když v těchto případech je zpravidla protiprávní stav důsledkem porušení právních povinností, není to důležité pro založení odpovědnosti ani se tato skutečnost nezkoumá, rozhodující je nastalý výsledek bez ohledu na to, jak k němu došlo (např. nemoc z povolání či pracovní úraz).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204981