to rovnalo ceně jednoho z domů, které dostaly sestry. Špatně jsem skrýval zklamání. Otec si toho všiml a naklonil se ke mně. „Myslíš, že máš málo?“ „No… peníze jsou dobrý.“ „A nejsou zanesené v katastru nemovitostí. Dostaneš ještě něco mimo protokol. Dám ti svou knihovnu.“ Moje zklamání teď muselo být více než zjevné. Jak asi vypadá otcova knihovna? Pokud vím, četl jen výpisy z účtů. Pochybuju, že by měl v knihovně díla, která se dají zpeněžit. Nicméně jsem poděkoval a snesli jsme dar do auta. Byla to intarzovaná nízká komoda a v ní na dvě stě svazků. Otec mi kladl na srdce, ať je nevyhazuju. Že v nich nechal mládí. Odvezl jsem si knihovnu domů, přelétl tituly na hřbetech a zjistil, že jde o české klasiky a běžnou beletrii posledních padesáti let, tedy nic cenného. Ani mě nenapadlo knihy prolistovat. Nejradši bych je odnesl do sběru, v antikvariátu bych za ně nic nedostal. Ale zatím
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204930