SESTRÁM BY SE MILENCI KRÁST NEMĚLI
„Nevím,“ řekla Rose. „Nemluví o tom. Jen se prostě někdy tak toužebně zasnil o té, která odešla. Ale to máme všichni. Podívej se na mě. I já jsem takové kluky měla, ale nedovolila jsem, aby mě to zastavilo. Každopádně druhý den řekl, že mu zavolali z práce a že se musí vrátit do Londýna, a nechal mě tam samotnou jako nějakou chudinku.“ „Jsem si jistá, že jsi nevypadala jako chudinka,“ konejšila jsem ji. „Ale ano,“ protestovala Rose. „A musela jsem dělat křena Pipě a tomu blbýmu Hansovi, když si to prakticky každý večer rozdávali v baru.“ „Jak kruté,“ řekla jsem. „Ale, Ellie,“ řekla Rose třesoucím se hlasem, takže jsem měla obavy, že začne brečet. „Co mám dělat?“ „Musíš se na to podívat racionálně,“ řekla jsem. „Proč to nefungovalo s tvými předchozími kluky, jaké jsou paralely s Oliverovou situací a jak se můžeš vyhnout tomu, aby ses znovu nechytla do stejné pasti?“ Z kabelky jsem vytáhla zápisník a připravila si tužku. „Mluvila jsi o klukovi, který tě nechal – dokonce o několika –, takže si pojďme udělat množinový graf.“ Rose popotáhla, vysmrkala se a podařilo se jí vyloudit nepatrný úsměv. „Fajn, množinový graf je to pravé.“ „Tak, Danny. Co se stalo s ním?“ „Všechno fungovalo opravdu dobře,“ řekla Rose. „Dostali jsme se do fáze, kdy jsme spolu byli prakticky každou noc, a já jsem se zmínila o tom, že bychom spolu mohli bydlet – protože jsme stejně spolu prakticky žili –, a pak se nějak odtáhl a zjistila jsem, že se vídá s někým jiným, takže jsem to s ním skončila.“ „Dobře,“ řekla jsem. „Nevěra následující po předčasném návrhu jistého závazku.“ Zapsala jsem to. „Další?“ 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204892