98
specifické okolnosti válečného stavu a byl přímo spjat s mocenskými ambicemi nacistického Německa na ovládnutí a exploataci hospodářského potenciálu českých zemí. Dosavadní výzkum již přesvědčivě dokázal, že nově aplikovaný model řízeného hospodářství měl celkově mnoho společných rysů se systémem, který byl od počátku třicátých let budován v nacistickém Německu. Jistá diverzita mezi říšskoněmeckým a protektorátním modelem logicky vyplývala ze samotného faktu okupace – ze stanovení okupačních cílů v okupované zemi, specifik protektorátního statutu nebo reflektovala odlišné výchozí podmínky jednotlivých národohospodářských odvětví. Pro protektorátní systém řízeného hospodářství je charakteristické, že s výjimkou několika strategických oborů byl budován na bázi protektorátní autonomie.221 Jeho výstavba se opírala o rozsáhlá zmocnění ústředních protektorátních úřadů – ministerstva průmyslu, obchodu a živností, ministerstva zemědělství a nově zřízeného Nejvyššího cenového úřadu – a ani v pozdějších letech nebyl tento princip alespoň formálně narušen.222 Ze strany německé okupační moci se jednalo o záměr či taktiku – jak výmluvně naznačil historik Jan Tesař, pro nacisty bylo velice výhodné nechat české hospodářství nejprve „ztotalizovat“ a teprve později se zmocnit absolutní kontroly nad ním. Právě tímto způsobem byla počáteční, převážně nepopulární opatření, související s výstavbou systému, primárně spojována s protektorátní vládou a nikoliv přímo s okupanty.223 Pro zemědělství jako sektor roztříštěný mezi značné množství malovýrobců a družstev představoval systém řízeného hospodářství v podstatě jedinou možnost, jak efektivně řídit výrobní procesy. V zemědělství nemohla být ve srovnatelné míře či lépe řečeno se srovnatelným efektem uplatněna např. koncentrace výroby a ovládnutí výroby prostřednictvím strategických velkopodniků. Jak fungoval sy221 Přímému dozoru okupačních orgánů v protektorátě byla podřízena např. Úřadovna pro uhelné hospodářství v Čechách a na Moravě, Ústředna pro veřejné zakázky a dále úřadovny německých pověřenců či zmocněnců (pověřenec pro hospodářství s minerálními oleji, pověřenec pro řízení stavebnictví). Blíže M. Durmanová, Řízené hospodářství, s. 369–372. 222 Vládní nařízení o organické výstavbě hospodářství č. 168 ze dne 23. června 1939 zmocňovalo ministra průmyslu, obchodu a živností, aby zřizoval, rozpouštěl nebo slučoval hospodářské svazy, měnil a doplňoval jejich stanovy, ustanovoval a odvolával jejich vedení a stanovil povinné členství podnikatelů a podniků v nich. Postupně bylo zřízeno celkem sedm ústředních svazů, které se staly základem správní organizace jednotlivých oborů: pro průmysl, obchod, řemeslo, cizinecký ruch, dopravu, na základě samostatných vládních nařízení vznikly svazy pro peněžnictví a soukromé pojištění. Vládní nařízení o organické výstavbě hospodářství č. 168 ze dne 23. června 1939, Sb. z. a n. Protektorátu Čechy a Morava 1939, s. 591. Nejnověji viz J. Balcar – J. Kučera, Von der Rüstkammer, s. 81–89. 223 J. Tesař, K problému nacistické okupační politiky, s. 69–70.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204880